National Geographic to napsal přesně: kdyby Amalfské pobřeží bylo téměř neznámé — přesně takový je půvab Maratei. Hory se tu noří přímo do Tyrhénského moře, vytváří dramatické útesy a zátoky,

Existuje fotografie, která obletěla celý internet: bílá pláž, průzračná tyrkysová voda bez jediné vlny a v pozadí jen obzor. Říká se jí „Maledivy Salenta“ a je to reálné místo —

Existují místa, o kterých každý ví, že jsou krásná — a přesto je navštíví a jsou překvapeni, že jsou opravdu tak krásná, jak slibovaly fotografie. Positano je jedno z nich.

Lazio je region, který si lidé nespojují s mořem. Spoj se jim Řím — Koloseum, Vatikán, fronty na zmrzlinu u Fontány di Trevi. A přitom Lazio má přes 300 kilometrů

Ligurie je nejfotografovanější pobřeží Itálie. Barevné domky Cinque Terre nalepené na skalách nad mořem, jachty v zálivu Portofina, úzké uličky Vernazzy — tohle jsou obrázky, které lidem visí na nástěnkách

Toskánsko je v Česku synonymem pro Florencii, Sienu a kopce porostlé cypřiši. Málokdo ví, že má taky 350 kilometrů pobřeží — a že část z něj patří k nejkrásnějším a

Existuje vtip, který Italové sami vypráví: „Molise non esiste“ — Molise neexistuje. Je to narážka na to, že nejmenší přímořský region Itálie je tak málo známý, že většina lidí si

Abruzzo se na mapě Itálie tváří jako přechodová zóna — ani úplný sever, ani jih, ani moře, ani hory. Jenže právě tenhle zdánlivý kompromis je jeho největší předností. Z pláže

Jaderské pobřeží Itálie je z velké části jeden dlouhý plochý pás písku — kilometry za kilometry stejné scenérie od Benátek až k Anconě. A pak najednou, jižně od Ancony, se

Když si Italové sami chtějí užít moře s plnou infrastrukturou, jedou do Rimini. Čtyřicet kilometrů jemného písku, stovky hotelů, desítky zábavních parků a noční kluby svítící do rána — Adriatická

Terst je zvláštní místo na to, aby se řadilo mezi italské přímořské destinace. Sedíte na náměstí Piazza Unità d’Italia, popíjíte kávu od Illy, kolem vás secesní fasády, trojjazyčné nápisy a

Kdo navštíví Bibione poprvé, často si všimne jedné věci – moře je překvapivě dlouho mělké. I po několika desítkách metrů od břehu bývá voda jen po kolena nebo do pasu.

Bylo to v září, někdy kolem desáté ráno, když jsem poprvé pochopil, proč Italové říkají settembre dorato — zlaté září. Stál jsem na pláži ve Vieste, v ruce espresso, předemnou