Po dni v Benátkách, kde jsme se proplétali davy turistů, jsme se těšili jen na jedno: na klid. Moře, písek, žádný program. Poslední dva dny naší cesty Julskými Alpami a Benátkami patřily Caorle.
Jenže jsme neměli rezervaci. A na recepci kempu nám řekli, že místo nemají.
Poslední volné místo
Mysleli jsme, že na konci září je rezervace zbytečná. Kdo by jezdil k moři, když už je po sezóně? Jak se ukázalo, spousta lidí. Kemp Santa Margherita na západním okraji Caorle (vjezd 45.5924, 12.8697📍 NavigovatMapy.cz) byl plný.
Zachránil nás šikovný pán z kempu, který tu jezdil na golfovém vozíčku. Nahlásil, že jedno místo ještě má: ukáže nám ho, a když se nám bude líbit, je naše. Líbilo. Bylo to poslední volné místo v kempu, nejdál od vody, ale v kempu u moře to znamená pořád jen pár minut pěšky.
Za dvě noci jsme zaplatili 100 € za dodávku, dva dospělé a dvě děti (září 2026). Přípojka na elektřinu byla v ceně.
Kemp počítá s obytnými auty i dodávkami, některá místa jsou i pro obytné přívěsy. S naší dodávkou jsme vjeli bez problémů, výškový limit u vjezdu jsme ale neověřovali. Koncem září běžel kemp v omezeném režimu: bazén tu není, obchod byl zavřený a restaurace měla zkrácenou otevírací dobu. Nám to stačilo, jsme nenároční.
Ráno: cornetto a prázdná pláž
První ráno jsme vyrazili pro pečivo. Asi 200 m od kempu po silnici směrem do centra je pekárna, kde dostanete čerstvé pečivo každé ráno. Měli jsme jasný cíl: pistáciové cornetto. Neměli ho. Museli jsme se „spokojit“ s vanilkovým a čokoládovým, a k tomu klasické italské housky. Jsou horší rána.
Pak už jen pláž. Z kempu jste na ní za pár kroků a je volná, takže si vezměte vlastní slunečník a deku. Ráno bylo chladno, i když svítilo slunce, ale kolem poledne bylo kolem 24 °C a voda byla na koupání příjemná. Není to léto, na pláž to ale pořád stačí.
Odliv: největší pískoviště, jaké děti viděly
Když moře ustoupí, odkryje se široký pruh mokrého písku. Pro děti to byl největší zážitek z celé pláže: běhat po mělčině, kopat díry, stavět hrady a utíkat před vlnami, když se voda vrací.
Malý žralok kousek od břehu
Druhý den jsme byli s dcerou ve vodě, když jsme kousek od nás uviděli plavat rybu. Nejdřív jsme nevěřili, že je to opravdu žralok. Pak jsme ho začali sledovat a pochybnosti zmizely: malý žralok, asi 50 cm dlouhý. Voda byla mělká, když jsem se postavil, sahala mi po kolena.
Syn byl nadšený. Monika přiběhla s telefonem a fotila, co to šlo, protože malého žraloka u pláže člověk nevidí každý den. Sledovali jsme ho dobrou půlhodinu. Druh jsme nepoznali a nebudeme si ho domýšlet. Pro nás to byl zážitek, na který se nezapomíná.
Večer: po promenádě do centra
Večer jsme vyrazili do centra pěšky. Auto zůstalo v kempu a podél pláže vede promenáda s cyklostezkou, z kempu nám to s dětmi trvalo asi 20 minut. Cestou nás překvapilo, jak je Caorle dlouhé a kolik luxusních kempů jsme míjeli.
„Caorle nás překvapilo, jak je dlouhé a kolik luxusních kempů jsme po cestě míjeli. Byla to naše první návštěva a centrum se nám líbilo už z auta, když jsme projížděli kolem mariny s plachetnicemi.“
Celé historické centrum jsme nestihli. Zašli jsme na večeři a pak se podívat do večerních uliček.
Restaurací je tu tolik, že není nouze najít volný stůl. Na stole skončila pizza Margherita, já jsem měl špagety aglio, olio e peperoncino, dcera carbonaru a Monika gnocchi s cuketou a mořskými plody. Ochutnali jsme i minestrone, italskou zeleninovou polévku. A samozřejmě nesměl chybět náš oblíbený Aperol.
Cestou zpátky jsme narazili na starou italskou Vespu před výlohou a syn se u ní musel vyfotit.
Kousek historie: zvonice a kostelík na moři
Tyhle dvě památky jsme tentokrát nestihli, ale příště je chceme vidět zblízka:
- Válcová zvonice u katedrály. Katedrála v Caorle je z roku 1038 a její zvonice z 11. století patří k mála dochovaným původním válcovým zvonicím. Je vysoká 48 m a mírně se naklání k východu. Dovnitř se dá jen na rezervaci.
- Kostelík Madonna dell'Angelo. Stojí na výběžku nad mořem na začátku pláže Levante. Podle legendy našli rybáři v moři sochu Panny Marie, která plula na mramorovém podstavci, a přinesli ji do kostelíka u moře. Dnešní stavba je z roku 1751, stojí ale na základech kostela ze 6.–7. století.
Konec cesty a co bychom příště udělali jinak
Ráno 28. září jsme se rozloučili s mořem a vyrazili zpátky přes Alpy domů. Dva dny v Caorle byly přesně to, co jsme po Benátkách potřebovali. Příště bychom ale pár věcí udělali jinak:
- Zavolali bychom předem kvůli rezervaci. I na konci září bylo plno a místo jsme dostali jen díky ochotnému pánovi na golfovém vozíčku.
- Nechali bychom si víc času na centrum, zvonici a kostelík na moři.
Kdo hledá, kam na Severním Jadranu s dětmi, najde srovnání Caorle, Bibione a Lignana v našem průvodci Pláže Severního Jadranu. Další místa z naší cesty Julskými Alpami a Benátkami najdete hned pod článkem.
Nejčastější otázky
Kolik stojí kemp Santa Margherita v Caorle?
Na konci září 2026 jsme za dvě noci zaplatili 100 € za dodávku, dva dospělé a dvě děti (6 a 10 let). Elektřina byla v ceně.
Je v Caorle potřeba rezervace kempu i mimo sezónu?
Doporučujeme ji. Na konci září jsme přijeli bez rezervace a dostali jsme poslední volné místo v kempu, nejdál od vody. Příště bychom předem zavolali.
Jak daleko je z kempu Santa Margherita do centra Caorle?
Pěšky po promenádě a cyklostezce podél pláže nám to s dětmi trvalo asi 20 minut. Auto jsme nechali v kempu.
Dá se v Caorle koupat koncem září?
Ano. Koncem září 2026 jsme se koupali, voda byla příjemná a přes poledne bylo kolem 24 °C. Ráno bývá chladno, i když svítí slunce.
Je kemp Santa Margherita vhodný pro dodávku nebo obytňák?
Ano. Kemp počítá s obytnými auty i dodávkami, některá místa jsou i pro obytné přívěsy. S naší dodávkou jsme vjeli bez problémů. Výškový limit u vjezdu jsme neověřovali.
Zdroje (ověřeno 17. 10. 2026): Duomo di Caorle – italia.it, Santuario della Madonna dell'Angelo – italia.it.
