👉 Tento článek je součástí přehledu Naše cesty do Itálie.
Je únor 2024 a rozhodli jsme se, že letos konečně vyrazíme k moři i s dětmi. Naše starší dcera Nikolka už u moře byla, i když si to moc nepamatuje – byly jí tehdy pouhé tři roky. Mladší Filda ale ještě nikdy nikde nebyl. Chtěli jsme strávit alespoň dva týdny u moře, ale nedokážeme jen tak ležet na pláži. Dlouho nás nebaví být na jednom místě, rádi se přesouváme. Když jsme si spočítali náklady na leteckou dovolenou pro čtyřčlennou rodinu, včetně půjčení auta na místě, nebo přesun našim kombíkem + ubytování. Dostali jsme se snadno na částku mezi 60 000 a 100 000 Kč. To už je pořádná suma za jeden jediný výlet k „moři“ za rok. A to jsme ještě nezapočítali další výdaje na místě – ochutnávky místních specialit, vstupy do památek.
Máme rádi Itálii… takže chceme vyrazit tam! Pořád nám vrtala hlavou ta suma peněz…. Ale jak tedy a čím? Kde budeme spát? Booking? Airbnb? Nebo snad cestovka?
Nereálná představa pro nás. Vždyť taková auta stojí statisíce… nebo ne?
Úplnou náhodou jsem narazil na inzerát staršího Fordu Transit Euroline r.v. 2004 (spací úprava). Všichni dobře známe VW Transporter California – ikonické auto na cestování, ale s cenovkou poněkud vyšší. Netušil jsem ale, že Ford má podobný model, který nabízí postel, stoleček, nezávislé topení a další výbavu.
Začal jsem rychle googlit a zjišťovat, jaké má tento typ auta neduhy a na co si dát při koupi pozor. Největší problém? Koroze. A to velký problém… Na druhou stranu motor poháněný řetězem dokáže při správné údržbě najet klidně 500+ tisíc kilometrů. Celkově jde konstrukčně o spolehlivý a jednoduchý vůz. Cenovka 120 000 Kč mi přišla rozumná, i když bylo jasné, že další investice budou potřeba.
Auto slibovalo nejen nezávislou dovolenou v Itálii na dobu, jakou si budeme přát, ale také možnost pokračovat v cestování s přespáním kdekoliv i po návratu domů. To rozhodlo – volám prodávajícímu, žádám detailní fotky podvozku a vyrážíme na obhlídku.
Když fotky dorazily, bylo mi jasné, že Google nelhal – koroze je u těchto aut reálný problém. Nejhůř na tom byla zadní část vozu, zatímco jinde šlo spíše o drobné stopy rzi. Nosné části byly naštěstí v pořádku, takže jsem se rozhodl auto vidět naživo.
Z Brna jsme vyrazili do obce Nečín, kousek od Prahy. První dojmy? Neskutečné nadšení! Děti skákaly radostí kolem auta i uvnitř, a bylo jasné, že se domů vrátíme s naším novým „domečkem na kolech.“ Koroze byla rozsáhlá hlavně v zadní části, ale celkově auto odpovídalo tomu, co jsme hledali – spolehlivý základ s potenciálem.
Do auta bude nutné postupně investovat. V první řadě jsme naplánovali:
Vyvaření karoserie bude nutné naplánovat na příští roky, ale letos si ještě vystačíme se šmirglpapírem a stříbrnou barvou. 🙂
Domů jsme se vraceli nadšení. Sice nás čeká spousta práce, ale věříme, že auto nám otevře dveře k mnoha nezapomenutelným zážitkům – a nejen během naší první cesty do Itálie.
Máme auto… ale postupně si uvědomujeme, že tímto to stále jen začíná. 🙂 Vyrážíme na první výlet po okolí Brna a přemýšlíme, co a jak dál. Teprve teď nám dochází jak skvělé auto máme doma.
Odjezd si plánujeme záměrně na začátek září, chceme se vyhnout prázdninovému davu jak na cestách, tak na plážích a památkách. Návrat plánujeme pár dní před vysvědčením. Nikolka je v první třídě a nechceme, aby o to přišla. Začínáme řešit, co si vzít s sebou a jak připravit auto.
Jsem rád, že něco o autech vím, a tím ušetřím nemalé finanční prostředky – více než polovinu, především na náhradních dílech. O práci ani nemluvě. Ve sklepě hledám stříbrnou barvu, smirkový papír a řeším na pohled nehezká rezavá místa. Řešení je zatím jen dočasné (a estetické 🙂 ), protože smysluplná oprava u klempíře je naplánovaná na následující rok.
Kupujeme nové celoroční pneumatiky. Měním olej, brzdy komplet, hadice a trubky, filtry, stěrače, kontroluji kapaliny a žárovky… Základní servis pro cestu máme za sebou. Cena za prvotní servis svépomocí: do 20 000 Kč. Veškeré díly nakupuji v ML PARTS
Po cestě k bratranci na Vysočinu nám po zapojení nově koupené lednice odešel alternátor. Naštěstí se to stalo týden před odjezdem do Itálie. Nechali jsme ho vyměnit v servisu, včetně řemene. Dále bylo nutné opravit tyč řízení (auto táhlo doprava) a následně provést geometrie. Oprava v servisu za cca 9 000 Kč.
Ponaučení: Opravdu důkladně před odjezdem nechte auto zkontrolovat i v servisu!
Ještě jedno trápení nás čekalo na cestě u Gardy. Výměna vysoušeče klimatizace za cca 10000kč
Můžete si přečíst zde: DEN 7: Oprava klimatizace a cesta směr moře
Pokud je to možné, vyzkoušejte vše ještě v České republice v plném zatížení, jako byste už byli na cestě. My sice lednici zatím nepotřebovali, ale chtěli jsme ji naplno otestovat alespoň při cestě na Vysočinu. Nakoupili jsme pivo, začali chladit a společně s tím jsme testovali výkon nabíječek na telefony. Zjistili jsme, že alternátor při této zátěži nestíhá dobíjet.
Velké zatížení elektrické soustavy auta (zásuvky na 12V) je na takových cestách běžné:
Na všechna zařízení jsme používali extra výkonné nabíječky, abychom je dobili co nejrychleji. Po delším stání, kdy je palubní autobaterie téměř vybitá (napájí lednici po dobu stání), nastartujete a alternátor ji musí co nejdříve dobít. K tomu ještě připojíte další zařízení, a alternátor jede v plném zápřahu.
Pokud máte dostatek zásuvek jako my, můžete mít v zásuvkách odběr přes 200 W, což je dalších cca 16 A! Po startu je alternátor nejvíce namáhaný, protože musí vyrovnat ztrátu v baterii a zároveň napájet všechna připojená zařízení. Takto se situace opakuje celou dovolenou.
Důležité: Nepodceňujte přípravu vozu na tak dlouhou cestu!
Technický stav vozidla máme vyřešen, tak se můžeme pustit do dalšího plánování – co všechno budeme potřebovat?
Existuje jedna fotka, kterou zná skoro každý, kdo někdy hledal dovolenou v Itálii: bílý kostelík na skalnatém ostrůvku, pod ním pláž s pískem a moře v odstínu, který vypadá jako z Photoshopu. To je Santa Maria dell’Isola v Tropei — a je to reálné místo, ne renderovaná pohlednice. Kalábrie je špička italské boty a zároveň jeden z nejméně okoukaných koutů
National Geographic to napsal přesně: kdyby Amalfské pobřeží bylo téměř neznámé — přesně takový je půvab Maratei. Hory se tu noří přímo do Tyrhénského moře, vytváří dramatické útesy a zátoky, a nad vším z vrcholu Monte San Biagio shlíží obří bílá socha Krista — vizuálně nápadně podobná té brazilské, jen bez davů. Basilicata má celkem jen 30 kilometrů pobřeží, ale
Existuje fotografie, která obletěla celý internet: bílá pláž, průzračná tyrkysová voda bez jediné vlny a v pozadí jen obzor. Říká se jí „Maledivy Salenta“ a je to reálné místo — pláž Pescoluse na samém jihu Apulie, kde písek je bílý jako mouka a voda průzračná do hloubky deseti metrů. Kdosi to jednou nafotil za správného světla a od té doby
