Sardinie je jediné místo v Itálii, kde se opravdu nedá dojet autem. Žádný most, žádný tunel, žádný dvacetiminutový trajekt jako na Sicílii — buď se naloďujete v Livornu, Civitavecchii nebo v Janově na loď, která pluje pět až jedenáct hodin, nebo letíte. A přesně tahle překážka je důvod, proč Sardinie vypadá tak, jak vypadá: bílý písek z rozdrcené žuly, voda v odstínech, které vypadají na fotkách přeexponovaně, a pobřeží, které nestihla zastavět půlka Evropy.
Je to druhý největší ostrov Středomoří a má bezmála 1 900 kilometrů pobřeží. Neznamená to ale, že si můžete rozprostřít ručník kdekoli — Sardinie za posledních pár let dost přitvrdila v ochraně pláží. Na ty nejslavnější se dnes chodí na rezervaci přes aplikaci, s denním limitem návštěvníků a se vstupným. Zní to otravně, ale funguje to: pláže, které jinde ve Středomoří dávno podlehly davům, tady pořád vypadají jako na pohlednici.
Obsah článku
- Sardinie — co tu najdete
- Pláže Sardinie — čtyři různé ostrovy v jednom
- Golfo di Orosei — zátoky pod horami
- Nuraghy a vnitrozemí
- Jak se sem dostat
- Kdy jet a na co si dát pozor
- Nejčastější otázky
Sardinie — co tu najdete
Sardinie má něco přes 1,5 milionu obyvatel rozprostřených na ploše zhruba tří čtvrtin Česka — je tu tedy prostor. Vnitrozemí je hornaté, drsné a téměř prázdné, život se odehrává na pobřeží. Ostrov má vlastní jazyk (sardštinu), vlastní kuchyni a takovou míru samostatnosti, že se tu na „Itálii“ běžně odkazuje jako na pevninu, kam se jezdí.
Pro plánování dovolené má smysl rozdělit si ostrov na čtyři části. Severovýchod kolem Olbie — Costa Smeralda, souostroví La Maddalena, nejluxusnější a nejdražší část. Severozápad kolem Alghera — katalánské město, La Pelosa, o poznání dostupnější ceny. Východ s Golfo di Orosei — nejdramatičtější zátoky pod vápencovými stěnami. Jih kolem Cagliari — dlouhé písčité pláže, Villasimius a Chia.
Pláže Sardinie — čtyři různé ostrovy v jednom
La Pelosa u Stintina na severozápadním cípu je asi nejfotografovanější pláž ostrova. Voda je tu tak mělká, že se dá desítky metrů od břehu stát po pás, písek je bílý a jemný a nad vším trčí ze skaliska strážní věž Torre della Pelosa ze 16. století. Za dobrého počasí je odtud vidět ostrov Asinara. Vstup je regulovaný — rezervace přes aplikaci, denní limit a symbolické vstupné.
Na severovýchodě začíná Costa Smeralda — pobřeží, které v šedesátých letech vybudoval Aga Khan a které je dodnes nejdražší adresou Středomoří. Pláže jako Spiaggia del Principe nebo Capriccioli jsou drobné zátoky mezi obřími žulovými balvany, veřejně přístupné — platíte jen za parkování, kterého je zoufale málo. Kousek na jih u San Teodoro leží Cala Brandinchi, přezdívaná Malé Tahiti — také s rezervačním systémem.
Z přístavu Palau se dostanete do národního parku La Maddalena — souostroví, kde je moře nejprůzračnější z celé Sardinie. Na hlavní ostrov jede trajekt asi dvacet minut a dá se převézt i auto. Nejhezčí zátoky jsou ale na menších ostrovech dostupných jen lodí, například Cala Coticcio na ostrově Caprera, přezdívaná zase Tahiti. Slavná růžová pláž Spiaggia Rosa na ostrově Budelli je od roku 1998 zcela uzavřená — kvůli lidem, kteří si písek odnášeli domů. Vidět ji dnes můžete jen z paluby.
Jih ostrova je klidnější a levnější. Kolem Villasimius a na Costa Rei najdete kilometry dlouhé písčité pláže bez rezervací a bez fronty, u laguny se dají potkat plameňáci. Na jihozápadě je pak Chia s dunami a borovicemi — jedna z mála sardských pláží, kde je přirozený stín.
Golfo di Orosei — zátoky pod horami
Východní pobřeží mezi Cala Gonone a Baunei je to nejdramatičtější, co Sardinie má — vápencové stěny hor Supramonte padají přímo do moře a mezi nimi se schovávají zátoky, ke kterým nevede žádná silnice. Cala Goloritzé je od roku 1995 chráněnou přírodní památkou: bílé oblázky, skalní jehla trčící nad pláží a voda, která má barvu, jakou byste v Evropě nečekali.
Dostat se sem znamená buď hodinu a půl sestupu po strmé stezce z parkoviště ve výšce zhruba 450 metrů (a pak stejnou cestu zpátky nahoru, v poledním horku), nebo lodí z Cala Gonone či Santa Maria Navarrese. Motorové lodě nesmějí k břehu, takže se poslední metry doplavává. Na pláži není nic — žádný bar, žádné lehátko, žádný stín. Vodu a jídlo si nesete s sebou.
Co dělat na Sardinii a okolí
- Neptunova jeskyně u Alghera — krápníková jeskyně přístupná po 650 schodech ve skalní stěně nebo lodí
- Historické centrum Alghera — hradby nad mořem a katalánština na cedulích, zbytek po aragonské nadvládě
- Bosa — barevné domy nad řekou pod normanským hradem, jedno z nejhezčích měst ostrova
- Orgosolo — horská vesnice pokrytá politickými nástěnnými malbami
- Čtvrť Castello v Cagliari — opevněné historické jádro s výhledem na záliv
- Cala Coticcio na Capreře — zátoka v národním parku, vstup jen s průvodcem
Nuraghy a vnitrozemí
Po celém ostrově stojí kolem sedmi tisíc kamenných věží zvaných nuraghy — kuželovité stavby z obrovských balvanů skládaných nasucho, které tu vznikaly zhruba od roku 1800 před naším letopočtem. Nikde jinde na světě nic podobného není. Nejzachovalejší je Su Nuraxi u Barumini, zapsaný na seznamu UNESCO — centrální věž obklopená bastiony a zbytky celé vesnice.
Vnitrozemí obecně stojí za jeden až dva dny mimo pláž. Je to úplně jiná Sardinie než pobřeží: hory, ovčí stáda, vesnice, kde se ještě mluví sardsky, a agriturismo, kde vám naservírují pět chodů, aniž byste si o cokoli řekli. Ceny jsou tu zlomkem toho, co na Costa Smeraldě.
Jak se sem dostat
Na Sardinii nevede žádný most ani tunel — jedině trajektem nebo letecky. S autem se nalodíte v Livornu, Civitavecchii u Říma, v Janově nebo v Piombinu. Plavba trvá podle trasy pět až jedenáct hodin a nejčastěji se připlouvá do Olbie nebo Porto Torres. Ceny za auto s řidičem začínají zhruba na 45–90 € podle linky a termínu, každý další cestující je příplatek. V hlavní sezóně rezervujte s předstihem — trajekty bývají vyprodané.
Nejčastější kombinace pro cestu z Česka je dojet za den do Livorna nebo Civitavecchie a vzít noční trajekt s kajutou — vyspíte se a ráno vystupujete na ostrově. Cestu přes Itálii vám usnadní naše návody na mýto v Itálii a tankování. Pokud si po cestě chcete udělat zastávku, obě přístavní města leží v regionech, které jsme popsali samostatně — Toskánsko a Lazio.
| Trasa | Vzdálenost / délka | Poznámka |
|---|---|---|
| Praha → Livorno | ~1 200 km, ~12 hodin | nejčastější nástupní přístav |
| Brno → Livorno | ~1 150 km, ~11,5 hodiny | přes Brenner |
| Trajekt Livorno → Olbia | ~9 hodin | několikrát denně, i noční |
| Trajekt Civitavecchia → Olbia | ~7 hodin | nejkratší z pevniny |
| Olbia → Cagliari (po ostrově) | ~270 km, ~3 hodiny | severojižní přejezd |
Letecky je to výrazně jednodušší — z Prahy se v sezóně létá přímo do Olbie a Cagliari, případně do Alghera. Auto si pak půjčíte na letišti. Bez auta se Sardinie objíždí špatně: veřejná doprava mezi plážemi prakticky neexistuje.
Kdy jet a na co si dát pozor
Nejlepší jsou červen a září. Moře je teplé zhruba od června do října, přičemž v září bývá vody nejpříjemnější a lidí výrazně méně než v srpnu. Srpen je na Sardinii sezóna v plné síle — italské rodiny, plná parkoviště, nejvyšší ceny ubytování i trajektů. Květen a říjen jsou krásné na túry a města, ale koupání je spíš pro otužilejší. Detaily najdete v průvodci počasím v Itálii.
Počítejte s větrem. Mistral se tu opírá do severozápadního pobřeží pravidelně a dokáže z ideálního plážového dne udělat pískovou bouři — proto je dobré mít v záloze pláž na opačné straně ostrova. Silnice jsou v dobrém stavu, ale klikaté a pomalé, takže vzdálenosti na mapě klamou. V Cagliari a Algheru fungují zóny ZTL a u pláží se skoro všude platí za parkování, často jen v hotovosti nebo přes aplikaci.
Nejčastější otázky
Vyplatí se jet na Sardinii autem přes trajekt?
Na dva týdny a s rodinou ano — trajekt s vlastním autem vyjde srovnatelně jako letenky plus půjčovna a máte s sebou všechno vybavení. Na týden se to nevyplatí: jen cesta tam a zpět vám sebere tři až čtyři dny. Kdo letí, ať si auto rezervuje dopředu, v sezóně jsou půjčovny na ostrově vyprodané a ceny na místě neúměrné.
Musím si opravdu rezervovat vstup na pláž?
U těch nejslavnějších ano — La Pelosa, Cala Goloritzé, Cala Mariolu nebo pláže u San Teodoro mají denní limit návštěvníků a rezervaci přes vlastní aplikaci, kterou je dobré řešit i pár dní dopředu. Většina ostatních pláží na ostrově je ale volně přístupná bez jakéhokoli systému. Podmínky se každou sezónu mění, ověřujte si je před cestou.
Je Sardinie vhodná pro rodiny s malými dětmi?
Velmi. La Pelosa, Cala Brandinchi, Costa Rei nebo pláže u Villasimius mají jemný písek a mělkou vodu, do které se dá jít desítky metrů. Vyhněte se naopak zátokám v Golfo di Orosei — sestup ke Cala Goloritzé je pro malé děti opravdu náročný a na plážích tam není žádné zázemí ani stín.
Je Sardinie dražší než pevninská Itálie?
Costa Smeralda ano, výrazně — je to jedna z nejdražších oblastí Středomoří. Zbytek ostrova je ale cenově srovnatelný s jižní Itálií a vnitrozemí je vyloženě levné. Největší položkou navíc bývá trajekt, který se v hlavní sezóně dokáže zdvojnásobit oproti květnu nebo září.
Shrnutí
Sardinie je nejvzdálenější a nejnáročnější na dopravu z celé Itálie — a přesně proto je pořád tak krásná. Má nejprůzračnější moře v zemi, pláže, které se dají srovnávat s Karibikem, a vnitrozemí, kde čas plyne úplně jinak. Vyžaduje ale plánování: trajekt dopředu, rezervace pláží dopředu, auto dopředu. Kdo si to odbude doma, dostane dovolenou, jaká se v Evropě hledá těžko. Kde si Sardinie stojí proti ostatním regionům, najdete v přehledu všech přímořských regionů Itálie.