3900 kilometrů, 2 dospělí, 2 děti a 20 let starý Ford Transit.
Žádné hotely, žádné pevné plány – jen silnice před námi a touha poznat Itálii jinak.
V jednom okamžiku se koupeme v průzračném jezeře, o pár hodin později bojujeme s vedrem a nefunkční klimatizací. Navigace nás posílá do nejužších uliček Neapole, kde se snažíme přežít dopravní chaos. Pak přespáváme na pláži s výhledem na hvězdy a ráno snídáme v malém horském městečku, kde čas plyne jinak.
🚐 Jaké to je žít tři týdny na cestách? Co nás nadchlo, co nás vyvedlo z míry a proč bychom to udělali znovu?
Tohle je náš příběh o Itálii – syrový, autentický, bez příkras. A možná vás po jeho přečtení začne lákat podobné dobrodružství.
Než se začtete do celého příběhu, podívejte se na krátký sestřih naší cesty. 3900 km, spousta zážitků, nádherná místa a nekonečná svoboda na čtyřech kolech.
📌 Obsah článku
Naše cesta byla plná nezapomenutelných zážitků.
Pro lepší orientaci si můžete prohlédnout přehled jednotlivých dnů a přeskočit rovnou k části, která vás nejvíc zajímá!
Na cestě jsme strávili přesně 21 dní. Každá taková cesta začíná nějakým rozhodnutím. My jsme se rozhodli vyrazit po vlastní ose autem – ovšem v té době jsme ještě žádné obytné auto neměli. Jak a proč jsme se rozhodli touto cestou vydat, se dočtete v tomto článku:
V navazujícím článku se také dozvíte, jak jsme připravovali naše auto na cestu. I když jsme do Itálie vyrazili neplánovaně a bez konkrétního cíle, přípravu rozhodně nelze podcenit. Dovybavení a příprava auta nám podle našich finančních možností zabrala postupně tři měsíce. Nakoupili jsme tolik věcí, že jsme si na začátku ani nedokázali představit, kolik toho vlastně budeme potřebovat. A jestli na to budou peníze. Ale povedlo se…
Naše plánování samotné cesty vždy skončilo u věty: „Musíme si sednout a naplánovat, kam pojedeme.“ A tak utekl další měsíc…
Je den před odjezdem a já ještě vezu auto plné dřeva na chalupu, vracím se pozdě večer. „Dnes už to zase nenaplánujeme, a to vyrážíme už brzy ráno,“ kroutí hlavou Monča. Ráno nám teprve dochází, co všechno musíme nanosit do auta. Vlastně úplně vše na 3 týdny cesty. A začíná pořádná divočina!
Z pátého patra v paneláku nosíme nekonečné množství tašek – nádobí, oblečení, hračky, peřiny… Tolik věcí, že by vás ani ve snu nenapadlo, kolik toho je vlastně potřeba. A kolik je zbytečné.
Montujeme rakev na střechu a doslova do ní cpeme hory krámů. Naše plážové deky, náhradní boty, oblečení, dětské hračky – od bábovek na písek, přes pastelky a plyšáky až po létající draky. Je to naše první velká cesta, takže znáte to – radši víc než míň! Co kdyby náhodou…
Samozřejmě, půlku věcí jsme pak dovezli zpátky, aniž bychom je použili. Ale to je naprosto normální. 🙂 Určitě se podělíme o to, co nám cestu zpříjemnilo, co příště přibalit, a co naopak nechat doma. Učíme se, příště to bude lepší!
Dopoledne je fuč a já jsem trochu rozladěný. Velké poučení pro příště? Vyhradit si celý den předem jen na balení!
Po pár minutách se ale dávám psychicky dohromady. Sedáme do auta, a v pravé poledne konečně VYRÁŽÍME! 🚗
„Kam pojedeme?“ ptáme se sami sebe, zatímco děti zezadu nadšeně křičí: „No přece do Itálie!“ Smějeme se v autě. Vlastně si říkáme, že je to jedno. Máme auto a v něm všechno, co potřebujeme. Konečně se dostáváme do módu dovolená a odpočinek. Zahazujeme stres a začínáme přemýšlet, co vidět a kam se podívat. Koukáme na internet a hledáme inspiraci. Něco si zapíšeme do poznámek a jedeme dál.
Po třiceti minutách cesty se ale zezadu ozve: „Máme hlad!“ No jo, úplně nám došlo, že oběd se nám nějak protáhl, a dva hladové krky vyžadují pozornost. Sjíždíme před Mikulovem z hlavní silnice a míříme k Novomlýnským nádržím. Míjíme obec Pavlov a hledáme klidné místečko, kde se zašijeme a nasytíme.
Parkujeme přímo u silnice pod Děvínem, ( Google Maps ) nejvyšším vrcholem Pavlovských vrchů. A přichází první zkouška – rychle a jednoduše uvařit něco na cestě. Naštěstí jsme připraveni. Máme zásoby těstovin, zavařenin na rizoto, domácích i klasických omáček. Takže volba je jednoduchá: těstoviny s rajčatovou omáčkou, bazalkou a sýrem. Co jiného by ty naše dvě malé vybíravky taky jedly…
Zatímco se vaří oběd, zkoušíme první záběry s naším novým dronem. Baštíme a užíváme si výhled na vinné sady a vrchol Děvín, odkud vzlétají paraglajdisti. Je to skvělý start naší cesty – dobré jídlo, krásná příroda a pocit, že dovolená opravdu začala.
Vyrážíme směr Rakousko. Děti spokojeně usínají a my hledáme naši první zastávku na přenocování. V tom nám dochází, že už je odpoledne a my jsme teprve ve Vídni, zaseklí v odpolední špičce v koloně.
Ráno jsem totiž jako první věc objednal jednodenní rakouskou dálniční známku. A vůbec mě nenapadlo, že než se zabalíme a vyrazíme, bude skoro odpoledne. 🙂 Po cestě několikrát stavíme na odpočívadlech o oceňujene rakouskou vybavenost těchto odpočívadel. Doplňujeme vodu do kanistrů, vaříme si kávu – občerstvujeme se a děti se protáhnou. Ještě že máme sebou tablet, který dětem krátí dlouhé přesuny 🙂
Monča hledá na internetu místo k přespání co nejblíže za rakouskými hranicemi. Snažíme se stihnout hranice přejet do půlnoci, abychom nemuseli kvůli pár hodinám kupovat další dálniční známku. Nakonec nachází v aplikaci Park4night velké parkoviště zdarma pro 30 karavanů (odkaz na Park4night).
Hodnocení tři hvězdy – údajně tam ruší spánek kamiony, které zde také parkují.
Riskujeme to, protože jsme opravdu vyřízení a navíc je to naše první spaní v autě a tak vítáme parkoviště blízko civilizace. Velkou výhodou je i dětské hřiště, které slibuje pohodové ráno s časem na klidnou kávu.
Těsně po 11. večer přejíždíme hranice s Rakouskem, úplně vyřízení. Děti už jsou přesezené, protivné a unavené. My na tom nejsme o moc líp. Máme za sebou 560 km a velmi náročný den. Těšíme se na spánek.
Parkujeme na velkém parkovišti pro karavany v Chiusaforte. Je tu jeden kamion, tři karavany a pár aut. V podstatě je místo prázdné. Připravujeme se na první noc v autě a s radostí uléháme ke spánku.
Děti se probouzejí vyspané do růžova. To se o nás říct nedá. Celou noc jsme se budili. Hlavou nám běhaly ty nejhorší myšlenky. Několikrát v noci vykukuju z auta přes závěsy, i když k tomu nemám důvod.
Parkoviště je osvětlené, což přidává na pocitu bezpečí, ale i tak nejsme na takové spaní zvyklí. Tyhle pocity ale s každou další nocí odeznívají a během celé dovolené si nakonec libujeme, jak je to útulné a pohodlné.
Probouzíme se někdy kolem sedmé ráno, ale nikam se nám nechce. „Máme přece dovolenou,“ říkáme si, a tak nikam nespěcháme. Snídáme, děti si spokojeně hrají na hřišti, Monča chvíli pracuje, a my si vychutnáváme kávu. Postupně se dostáváme do pohodové nálady, zvolňujeme a užíváme si klidné ráno.
Domlouváme se, že naším cílem by mohla být Tropea – láká nás krásně průzračné moře a písečné pláže. Postupně si vypisujeme další zajímavá místa, která bychom mohli navštívit cestou na jih.
Naše první větší zastávka bude kolem jezera Lago di Garda. Byli jsme tam s Mončou v roce 2023 a místo nás uchvátilo. Chceme ho tentokrát ukázat i dětem.
Rozhodujeme se vynechat dálnici a užít si cestu. Silnice se vine podél řeky Fella – výhledy na horské hřebeny a klidné úseky řeky jsou opravdu nádherné.
Brzy zastavujeme v Moggio Udinese a jdeme k řece. Strávíme tam hodně času – děti si hrají s kameny, chladí nohy ve vodě a my mezitím připravujeme oběd, podobně jako včera. Po pohodové přestávce pokračujeme dál směrem ke Gardě.
Fella ( Fiume Fella ), typická rychle tekoucí horská řeka, formuje hladké bílé a šedé valouny a oblázky. Její voda je známá svou čistotou, protože čerpá z pramenů a ledovců v okolí.
Odpoledne náhodou zastavujeme v malé vesnici Tezze . Potřebujeme se protáhnout dlouhé cestě. Zastavujeme na parkovišti pro tři auta u oploceného dětského hřiště, kde není ani noha! To je přesně pro nás. Několik laviček a stolů, čerstvá voda, skluzavka s houpačkami. (odkaz: Parkoviště na Google Maps)
Po hodinové pauze a kávě si říkáme, proč tu rovnou nezůstat na noc. Jdeme na procházku po okolí, děti si později hrají na hřišti, a my si uvědomujeme, že jsme všichni spokojení. Každý relaxuje po svém. Začíná poprchávat, a tak v devět večer už všichni usínají – děti, Monča i já. Jen já si ještě chvíli čtu, relaxuju a vychutnávám si ten podvečerní klid.
Místo je kousek od rychlostní silnice, ale v noci ji vůbec neregistrujeme. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak příjemné je prostě sedět, číst si a dívat se z auta ven s pocitem, že nic nemusíte.
Ráno se nese ve znamení jednoho hesla: nikam nespěcháme. Vaříme si ovesnou kaši, zatímco naši dva rošťáci řádí na hřišti. My si opět vychutnáváme kávu a libujeme si, jak skvělý nápad bylo přenocovat právě tady.
Po snídani hrajeme na honěnou a schovku, zkoumáme ještěrky, které se schovávají u „studánky“ s vodou, a užíváme si společně strávené chvíle s dětmi.
Ze všech stran nás obklopují skály, a tak nás zajímá, co se skrývá nahoře. Zjišťujeme, že přímo nad námi se tyčí pevnost Forte Leone, a s nadšením vyrážíme na průzkum.
Forte Leone je jedinečná horská pevnost, která byla postavena v 19. století jako součást rakousko-uherské obranné linie. Leží ve výšce přes 1 500 metrů nad mořem a nabízí nejen pohled na fascinující vojenskou architekturu, ale také úžasné výhledy na okolní hory. Pevnost je skvěle zachovalá a rozhodně stojí za návštěvu, pokud máte cestu kolem.
Bohužel, čím blíž jsme, tím větší je mlha. Zastavujeme přibližně 500 metrů od pevnosti, protože k ní vede už jen nezpevněná šotolinová cesta. Zvažujeme, jestli se nám s dětmi chce v husté mlze navštívit pevnost. Také zjišťujeme na oficiálním webu ( Forte Leone ) že do samotné pevnosti je možné vstoupit pouze s předchozí rezervaci. Pokračujeme tedy dál. Po pár kilometrech mlha ustupuje, a tak zastavujeme, abychom si užili si krásné výhledy.
Pokračujeme v loudavém tempu na cestě směrem k Lago di Garda, kocháme se okolní scenérií, i když většinu času víceméně z auta. Pohled na malebnou krajinu, hory a vesničky nás nikdy neomrzí.
Máme hlad, a tak hledáme místo, kde bychom se mohli protáhnout, děti si pohrály, něco dobrého uvařili a zároveň si odpočinuli po dlouhém přesunu. Také potřebujeme doplnit vodu. Po fotkách a recenzích vybíráme další FREE MOTORHOME AREA – (38060) Villa Lagarina – Strada Provinciale 20 na (Park4night). Obecně se snažíme vybírat místa, která jsou zdarma 😀 Toto místo má skvělé hodnocení, a hlavně tu je voda!
Jedná se o velmi oblíbené místo pro turisty, zejména milovníky horské turistiky. Zdejší stellplatz často využívají ti, kteří vyrážejí na náročné túry, například na vrchol hory Monte Bondone (Monte Bondone na Wikipedii).
…připravujeme oběd, doplňujeme vodu, odpočíváme a pak pokračujeme k cíli dnešního dne – Ledrenskému jezeru (Lago di Ledro).
S podvečerem přijíždíme k jezeru a objíždíme ho až k přítoku. Parkujeme poblíž kempu Camping Al Lago na našem oblíbeném parkovišti. (Parkoviště na Google Maps) Objevili jsme ho už loni, když jsme tu byli sami s Mončou. Parkoviště není oficiálně určeno k přespávání, ale nejsme tu opět sami, lidé zůstávají přes noc, zejména mimo sezónu.
Italové bývají v tomto ohledu velmi benevolentní, pokud jste nenápadní – tedy nevybalujete židličky, stoly a další vybavení kolem auta. My se chováme právě tak a nikdo nám nic neřekl.
Večer vyrážíme na procházku kolem jezera. S přicházejícím západem slunce se vracíme zpět, unavení uléháme do auta a nenápadně přespáváme.
Ráno s výhledem na jezero. Spát v autě na takovém místě je zážitek – probudit se a vidět tyrkysově zelené až modré jezero v závislosti na slunečního svitu je prostě nepopsatelné. Voda je tak čistá, že vidíte na dno i v několikametrové hloubce.
Lago di Ledro je malebné alpské jezero ležící v severní Itálii, asi 10 km od slavnějšího Lago di Garda. Nachází se v nadmořské výšce 655 metrů a je známé svou průzračně čistou vodou s odstíny tyrkysové a smaragdové zelené. Tyto barvy v kombinaci s okolními zelenými horami vytvářejí dechberoucí scenérii.
Přítomná studánka a posezení dělají z parkoviště ideální místo na snídani. Doporučuji si přivstat, protože od osmi hodin tu začíná být rušno – parkoviště se rychle plní turisty, cyklisty a pěšími, kteří využívají cyklostezku kolem jezera. U studánky se zastavuje téměř každý – doplnit vodu pro sebe i své psy.
Je zde omezené parkování na max. 3 hodiny (9:00–19:00) ,takže po snídani píšeme čas na lístek za okno a vyrážíme na krátkou procházku kolem jezera. Děti si užívají hřiště, sbírají kameny u vody, trénujeme házení žabek a všichni nasáváme atmosféru místa. Tentokrát se nekoupeme, dnes je první slunečný den na naší cestě a stále je na koupání chladno.
Před obědem opouštíme Lago di Ledro a míříme přes Riva del Garda (které letos jen míjíme), směrem k Limone. Silnice kolem Gardy je sama o sobě zážitkem – klikatí se těsně nad vodou, místy je vytesaná do skály a prochází řadou tunelů. Děti s nadšením sledují lodě a windsurfaře na jezeře, které je proslulé svými silnými větry, ideálními pro vodní sporty.
Doprava kolem Gardy je však velmi hustá, jedeme v jedné dlouhé koloně. Pokud plánujete cestu kolem jezera, je potřeba s tím počítat. Loni jsme projeli západní stranou, tentokrát volíme východní trasu právě kvůli zastávce v populárním Limone sul Garda.
Limone sul Garda je malebné městečko na západním břehu Lago di Garda. Ačkoliv jeho název pochází z latinského limes (hranice) kvůli dřívější státní hranici mezi Rakouskem a Itálií, citrony se staly jeho symbolem.
Pěstování citronů zde začalo díky středověkým mnichům, kteří přinesli toto exotické ovoce k jezeru. V roce 1750 proběhla první sklizeň a citrony se brzy staly důležitým obchodním artiklem, žádaným i v Rakousku, Rusku a Anglii.
Chcete vědět více o Limone sul Garda?
Navštivte náš článek o tomto malebném městečku, kde se dozvíte více : Limone sul Garda – Malebné město plné citrónů na břehu Lago di Garda
Najít místo na zastavení je na této trase kolem Gardy mimo obce a města je téměř nemožné. Silnice je úzká, a pokud potkáte zajímavé místo, většinou nemáte šanci zaparkovat. Většina parkovacích míst je placená a obsazená, a nebo často jde o malá parkoviště pro dvě až tři auta, která jsou obsazená.
Do Limone dorážíme odpoledne a bereme první velké placené parkoviště, které vidíme (odkaz na parkoviště). Nachází se hned u centra, nabízí dostatek místa i pro karavany, a parkovat lze jak nad zemí, tak v podzemních garážích. My volíme horní část. Ceny jsou rozumné – první hodina za 2,5 € a každá další za 1,5 €. Hledat něco zdarma se nám nechce, je zde velký provoz uličky malé a pokud něco hodně přejedete, může trvat několik kilometrů, než budete mít možnost otočit se.
Najde zde i parkoviště zdarma. Ale na to jsme přišli až při zpětném hledání, kde bychom parkovali příště. Odkazy na parkoviště zdarma najdete v samostatném článku: Limone sul Garda – Malebné město plné citrónů na břehu Lago di Garda
Limone sul Garda nás vítá svou jedinečnou atmosférou. Úzké uličky, starobylé domy a vůně citronů vytvářejí nezapomenutelný dojem. Na každém rohu jsou stánky a obchůdky nabízející výrobky z citronů – marmelády, mýdla, bonbony, zmrzliny i limonády. Nesmíme zapomenout ochutnat citronovou zmrzlinu a osvěžující citronovou limonádu!
Centrum je ale plné turistů, což je u tak populárního místa pochopitelné. Blíž k promenádě je to hlava na hlavě, ale i přesto se nám daří najít klidnější uličky. Tam pořizujeme fotky bez davů.
Po příjemné procházce vyrážíme konečně SMĚR MOŘE! – plány nám ale trochu kazí porouchaná klimatizace…
Předchozí den po cestě z Limone nám přestala fungovat klimatizace. V autě bylo nesnesitelné vedro, dokonce i za jízdy, což způsobilo, že Filda dostal teplotu – byl úplně spařený, když usnul v sedačce. Zastavovali jsme v několika servisech, ale žádný z nich neměl plničku klimatizace, a tak jsme museli někde zaparkovat a nechat řešení na další den. Takhle se nemůžeme vydat na jih!
Přespali jsme na stellplatzu (25085) Gavardo – 4 Via XXV Aprile (odkaz), který má spíše smíšenou pověst. Nachází se v okrajové části města, poblíž průmyslové zóny, kde žije sociálně slabší vrstva. Parkoviště využívá i mládež pro večerní zábavu, takže jsme přeparkovali dále od vjezdu na parkoviště, abychom jim dali prostor. Ale upřímě se západem slunce všichni odešli a byl klid. Paradoxně, i když jsme tu zůstali dvě noci, nakonec jsme si řekli, že to bylo v pohodě. Místo mělo vodu a možnost vylít toaletu, což jsme potřebovali.
Ráno jsme opět začali hledat servis. Po několika neúspěších jsme našli vstřícného mechanika, který nám doporučil servis Autoelettronica (odkaz). Když jsme viděli drahá auta před budovou, říkali jsme si: „Ojé, to bude drahé…“ Ale nebylo zbytí – bez klimatizace bychom cestu na jih nezvládli.
Mechanik, který nás přivítal, mluvil pouze italsky, ještě že jsem měl připravený text v překladači: „Jedeme na jih Itálie z České republiky se dvěma dětmi a klimatizace přestala chladit. Prosím, mohli byste nám pomoci přednostně?“ Mechanik si text přečetl a odpověděl italsky, přičemž jsem rozuměl jen: „Due bambini?“ (Dvě děti?) Souhlasil jsem a odpověděl anglicky.
Přichází druhý mladý mechanik Stefano, který mluví trochu anglicky. S úsměvem se ptá: „Due bambini?“ Přikyvuji, že ano, a oba se zasmějeme. Domlouváme se na opravě a Stefano zjišťuje, že problém je ve vadném vysoušeči klimatizace. Oprava by měla trvat zhruba hodinu, ale je potřeba ověřit dostupnost náhradního dílu u dodavatele, což bude možné až odpoledne.
Stefano je velmi ochotný – nabízí nám kávu, vodu pro děti a doporučuje místo ke koupání, kde můžeme počkat na informace. Upozorňuje, že dnes bude velké vedro, takže koupání u Gardy bude nejlepší způsob, jak strávit čas, než se bude mít informaci o dostupnosti dílu.
Díky Stefanovi se vydáváme do Toscolano-Maderno . Doporučil nám bezplatné parkování (odkaz na parkování), přístup k pitné vodě (Pítko) a kamenité pláže zdarma. Byl to opravdu frajer! Celý den trávíme koupáním, odpočinkem a užíváme si krásný výhled na Gardu.
Odpoledne se dozvídáme, že díl dorazí až zítra, takže se navečer vracíme zpět na stellplatz, kde přenocujeme ještě jednu noc.
Nikam nespěcháme. Venku jsou přeháňky. Stefano má během dne dát vědět, kdy dorazí náhradní díl a můžeme přijet. Ráno se nese v duchu pohody – válení se, sledování pohádek, hraní karet a různých her. Venku s dětmi běháme na honěnou a hrajeme vybíjenou. Skáčeme přes švihadlo a jdeme na prohlídku hřbitova. Když zrovna neprší.
Před obědem přichází zpráva, že díl dorazí až následující den. V první chvíli jsme trochu zklamaní, ale Stefano nás uklidňuje, že díl na 100 % bude a samotná výměna nezabere víc než hodinu. Po jeho vstřícném přístupu nám připadá rozumné počkat ještě jeden den, abychom problém definitivně vyřešili.
Přestalo pršet a tak po obědě zvedáme „kotvy“ a jedeme znovu ke Gardě, tentokrát se podívat do Salò. Město nás okouzlí svou příjemnou atmosférou a promenádou. Salò má svůj klidný šarm, který je odlišný od rušnějších míst jako Limone. Procházíme se ulicemi, užíváme si teplé odpoledne a pomalu přemýšlíme, kde se složíme na noc. Parkovali jsme na placeném parkovišti blízko moře a promenády za 2€ na hodinu zde: (Google Maps)
Salò je malebné město na jihozápadním břehu Lago di Garda, známé svou elegantní promenádou podél jezera a historickými uličkami. Má poklidnou atmosféru, která ho odlišuje od rušnějších míst na Gardě, a je ideální pro procházky, posezení v kavárnách nebo objevování místní kultury.
Na stellplatz se nám vracet nechce, a tak se vydáváme do kopců nad Gardu s nadějí, že narazíme na něco krásného a klidného. A štěstí nám přeje – v serpentýnách nacházíme úžasné místo s nádherným výhledem. (Odkaz) Jsme sice u silnice ale provoz tu máme začátkem června minimální.
Zaparkujeme a připravujeme se na noc. S večerem přichází bouře a my sledujeme z auta blikající scenérii na obzoru. Blesky osvětlují krajinu a my jsme dojatí, jaké nádherné místo jsme objevili. I přes bouři se cítíme klidně a užíváme si to.
Brzy ráno už chytáme bronz, hrajeme hry s dětmi a Monča pracuje. Dostáváme zprávu od Stefana, že díl na opravu klimatizace dorazil a máme po obědě přijet. Jásáme a přesouváme se na piknikové místo poblíž, kde je příjemný stín, pramen pitné vody a klid a potůček. Lepší místo na piknik se nemůžeme přát. – (25083) San Michele (Odkaz)
Po obědě míříme zpět na dílnu. Stefano má vše připravené a oprava trvá sotva hodinu. Nikolka si mezitím stihne dodělat úkoly do školy, které dostala od paní učitelky výměnou za volno v červnu.
Oprava je hotová, klimatizace znovu chladí! Platíme 300 eur, děkujeme Stefanovi za jeho ochotu a skvělý přístup, a konečně vyrážíme směrem k moři.
Najedeme na dálnici a „hltáme“ kilometry. Víme, že k moři se dnes už nedostaneme, a tak hledáme vhodné místo na přenocování. V podvečer sjíždíme z dálnice a parkujeme ve Fivizzanu na stellplatzu (Park4night).
Místo je skvěle zřízené, zdarma a nabízí dokonce i umyvadlo na nádobí. Vedle nás je obrovské dětské hřiště, kde se děti ihned skamarádí s místními. Atmosféra je pohodová, dokud…
Fivizzano je malebné městečko v oblasti Toskánska, nacházející se v provincii Massa-Carrara. Je známé svou středověkou atmosférou, úzkými kamennými uličkami a historickými budovami. Město je obklopeno nádhernou přírodou Apenin a je ideálním místem pro ty, kdo hledají klid a autentický toskánský zážitek. Fivizzano je také domovem několika historických památek, včetně kostela San Giovanni Battista a impozantního hradu. Kromě své historie město nabízí i krásné výhledy na okolní krajinu a je skvélé pro pěší turistiku.
Ve 22:00 se chystáme spát, když se najednou rozsvítí fotbalové hřiště 100 metrů od nás. Sjíždí se celá vesnice – děti, rodiče, stánky s občerstvením a pivem, a začíná noční fotbalová párty. Děti ve věku od 5 let až po puberťáky si užívají noční život stejně jako jejich rodiče.
Skoro do jedenácti se hraje fotbal, smích a hlasy se nesou vzduchem, a stánky zavírají až kolem půlnoci. Pro nás trochu nepochopitelné, ale tady naprosto běžné. Nakonec si uvědomujeme, že i tohle je kouzlo italského života – uvolněného a plného radosti.
Dnešní ráno začínáme na dětském hřišti ve Fivizzanu, kde si děti užívají lanovou dráhu, honěnou a další hry. My rodiče jsme samozřejmě „povinně“ zapojeni, ale je to skvělá zábava. Dopoledne věnujeme procházce vesnicí, která má svůj autentický šarm, a denní program zakončujeme výborným obědem v pizzerii Wladimiro (odkaz). Je to skrytý poklad – tradiční pizza z pece za pár eur nás nadchla. Pokud budete v okolí, určitě ji doporučujeme.
Po obědě balíme a vyrážíme do Pisy, abychom si prohlédli slavnou šikmou věž.
Parkování v Pise může být výzvou, zvlášť pokud chcete zaparkovat přímo v ulicích blízko centra. My jsme našli volné místo na postranní ulici (odkaz), kde parkovné činí 1,5 € za hodinu, což jsme zaplatili pomocí aplikace EasyPark. Hned po zastavení nás oslovují pouliční prodejci a nabízejí termofólie na okna. Odbýváme je s tím, že máme vlastní.
Pozor na pouliční prodejce – často blokují i parkovací místa židlemi nebo batohy, aby je „nabízeli“ turistům. Ukazují vám při parkování kolik máte místa a snaží se být „nápomocní“. Pravděpodobně za to potom očekávají odměnu. Policie je k tomu často benevolentní, protože to může být určitý způsob, jak snížit kriminalitu – prodejci si tím vydělají a díky tomu dochází k méně krádežím.
Pokud chcete větší klid, doporučujeme tato dvě hlídaná parkoviště:
Šikmá věž Torre di Pisa a přilehlá katedrála Cattedrale di Pisa nás opravdu uchvátily. Tyto ikonické stavby jsou mistrovskými díly a rozhodně stojí za vidění. Jako každý turista pořizujeme typické fotky „držící věž“. Nicméně na Pisu jsme si vyhradili jen asi hodinu – davy turistů a neustálé nabídky pouličních prodejců nám zážitek trochu kazí. Pokud plánujete návštěvu, doporučujeme přijít brzy ráno nebo mimo hlavní turistickou sezónu.
Poprvé zastavujeme u moře kousek za Livornem. Děti spí, a tak si s Mončou užíváme tichou chvíli – fotíme se, posloucháme narážející vlny na skalnatém pobřeží a relaxujeme.
O něco později dorazíme za San Vincenzo, kde nacházíme klidnou pláž (odkaz). Pláž je sice určená pro psy, ale v tu chvíli je prázdná, takže si ji užíváme jen my. Děti jsou nadšené z vln, písku a vody – jejich smích a radost jsou okamžiky, které si budeme navždy pamatovat.
Podvečerní západ slunce dává celému místu kouzelnou atmosféru. Se západem vyrážíme do našeho dnešního cíle, free stellplatzu ve Venturina Terme (odkaz), kde přespíme.
Dnes nás čeká cesta přibližně 120 km do Cascate del Mulino, známých spíše jako přírodní termální lázně Saturnia. Toto místo jsme měli na seznamu už dlouho – jeden z mála „must-see“ bodů na naší cestě. Projíždíme malebným Toskánskem a užíváme si výhledy na kopce, vinice a cypřišové aleje.
Kromě přírodních lázní se zde nachází i luxusní termální resort Terme di Saturnia, což je placené wellness s bazény a lázeňskými službami. Tak si to nespletťe 🙂
📌 Saturnia
📌 Cascate del Mulino
Odpoledne dorážíme k lázním a plánujeme zaparkovat na přilehlém parkovišti (odkaz). Po příjezdu zjišťujeme, že vjezd na parkoviště je výškově omezen na 2,20 m, což má zabránit parkování karavanů a obytných aut. Bohužel, pokud máte na střeše střešní nosič nebo vlastníte vyšší vůz, například SUV nebo MPV, můžete mít problém stejně jako my.
Cena za zaparkování je 2,5 €/h. Pozor ve večerních hodinách. Parkoviště není hlídané! V zadní části je volně přístupné z pole. Kde je polní cesta… Dle recenzí jsou zde případy vykrádání aut!
Alternativní možností je zaparkovat v serpentýnách při příjezdu od Montemerana, kde najdete vyhlídku s piknikovými stoly (odkaz). Tato místa jsou ale oblíbená a rychle se zaplní, což byl i náš případ. Navíc cesta odtud k lázním trvá přibližně 15-20 minut pěšky po silnici, což nemusí být ideální.
Nakonec objevujeme nedaleký autokemp (58014) Alveare del Pinzi A.A. Camper (odkaz). Lze zde zaparkovat za 8€/4h Autokemp pohodlný přístup k lázním po vyšlapané pěšině, která měří asi 1,7 km (15 minut chůze).
Vybíráme si ale z nabídky parkování na 24h za 16 €. Zůstaneme zde přes noc. Oceníme teplou sprchu po koupání v termálních pramenech.
Navíc kemp má skvělé vybavení – ideální pro doplnění vody, vyprání a usušení oblečení, vyprázdnění chemické toalety a přípravu jídla. Tato možnost je pro nás nejen pohodlná, ale také nám šetří čas a nervy při hledání parkování.
Odpoledne trávíme v lázních Cascate del Mulino. Přirozené kaskády s termální vodou jsou jedinečné a voda o příjemné teplotě zajišťuje dokonalou relaxaci. Lázně jsou zdarma a přístupné po celý rok, což přitahuje návštěvníky z celé Evropy. Doporučujeme dorazit buď brzy ráno, nebo naopak pozdě odpoledne, kdy je zde méně lidí.
Odkaz na celý článek: Saturnia – termální prameny Toskánska? Ve skutečnosti Cascate del Mulino
Přírodní bazénky jsou napájené sirnými prameny, které mají léčivé účinky na pokožku a pohybový aparát. Strávit den v takovém prostředí je opravdu nezapomenutelný zážitek.
Po návratu do kempu zakončujeme den sklenkou vína a piva. Užíváme si klidný večer a těšíme se na další dobrodružství.
Tento den jsme se rozhodli co nejvíce přiblížit k Neapoli, s hlavním cílem navštívit Zámek Caserta. Cestu jsme si však zpříjemnili zastávkou v malebném městečku Marta u Lago di Bolsena.
Jezero nás okamžitě okouzlilo svou klidnou atmosférou a nádhernými výhledy. Prošli jsme se kolem břehu, vychutnali si oběd v příjemné restauraci a děti si užily čas na dětském hřišti se zmrzlinou v ruce. Tento nenápadný kout Toskánska se ukázal jako perfektní místo na odpočinek, než jsme se vydali dál na jih.
Po dlouhé cestě jsme dorazili na free stellplatz ve městě Santa Maria Capua Vetere poblíž Caserty (Park4night). Toto místo nám poskytlo nejen bezpečné parkování, ale i skvělou příležitost poznat místní kulturu.
Tady jsme potkali milý starší italský pár, který nám ochotně ukázal, kde si můžeme zdarma načepovat chlazenou vodu, a dokonce i perlivou za pouhé 2 centy. Přátelsky jsme si popovídali – oba znali Českou republiku a s nadšením nám vyprávěli o své návštěvě Brna.
Večer jsme si užili pohodovou atmosféru, hráli jsme s dětmi hry a v klidu zakončili další krásný den na cestě po Itálii.
Dopoledne jsme dorazili do Caserty, kde nás ohromila velikost zámku Reggia di Caserta a přilehlých zahrad. Parkujeme na placeném a hlídaném parkovišti přímo vedle areálu: (Google Maps) Zakoupili jsme si vstupenky pouze do venkovní části, protože návštěva interiérů není pro naše děti. Zahrady jsou tak rozlehlé, že zde jezdí malé autobusy neb si lze zapůjčit golfové vozíky – (mají 120 hektarů ) my vyrazili pěšky, jak jinak. 🙂 Po dvou hodinách jsme se vyčerpaní museli vrátit k autu. Velké teplo v kombinaci s malýma nožičkama – to jsme podcenili. Pro děti je prohlídka velmi náročná. Caserta nás ale nadchla a určitě se sem chceme vrátit lépe připraveni.
Caserta je město v jižní Itálii, proslulé především svým monumentálním královským palácem, Reggia di Caserta, který je často přirovnáván k francouzskému Versailles. Tento barokní skvost zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO je obklopen rozsáhlými zahradami, fontánami a impozantními vodními kaskádami. Palác byl postaven v 18. století pro krále Neapole a Sicílie a nabízí fascinující pohled do historie italské královské rodiny. Caserta je také známá svým malebným okolím a klidnou atmosférou, která kontrastuje s rušnými velkoměsty regionu Kampánie.
Plánovali jsme si další zastávku v Neapoli a vyrazili jsme na cestu. Po obědě jsme dorazili do Neapole, kde nás hned při příjezdu zaujalo množství odpadků, které bylo všude kolem. Už při příjezdu jsme zjistili, že zde je svět trochu jiný – místní nás začali předjíždět a troubit, protože jsme se asi „opovážili“ omezovat provoz na silnici, která je zúžená do jednoho pruhu, ale vejdou se tam i dvě auta.
Neapol, hlavní město regionu Kampánie, je jedním z nejstarších a nejautentičtějších měst v Itálii. Leží na pobřeží Tyrhénského moře, pod dominantou sopky Vesuv, která dodává městu dramatickou kulisu. Neapol je proslulá svou bohatou historií, chaotickou atmosférou a úžasnou gastronomií – právě zde vznikla slavná pizza Margherita. Centrum města, zapsané na seznam UNESCO, nabízí úzké uličky plné života, historické kostely, starobylé katakomby a unikátní podzemní městský systém. Neapol je také vstupní branou k proslulým lokalitám, jako jsou Pompeje, ostrov Capri a pobřeží Amalfi. Její kouzlo spočívá v kontrastu mezi kulturou, historií a živelnou energií místních obyvatel.
Navigace nás vedla přímo do centra města, a to už jsem začínal panikařit. Naše nepřipravenost nás dostihla – nevěděli jsme přesně, kam chceme jet, a čím více jsme se přibližovali k centru, tím více jsme si uvědomovali, že tady není vůbec snadné zastavit nebo zaparkovat. Rychle jsme se podívali na internet, kde jsme se dočetli, že auta se zde kradou doslova na počkání.
Čím blíže jsme byli centru, tím více končila jakákoliv pravidla silničního provozu. Silnice se měnily v cesty plné velkých dlažebních kostek, kolem nás běhali lidé, kteří ignorovali projíždějící auta. Někteří mávali rukama a pokřikovali na nás. Předjíždějící skútry a gestikulující řidiči nám dávali jasně najevo, že sem nepatříme.
Při příjezdu na jednu z extrémně frekventovaných křižovatek, kde se zdálo, že přednost má ten, kdo je odvážnější, jsme se ocitli mezi desítkami aut a skútrů. Po té co mě všichni podjížděli z levé strany, i když jsem odbočoval do leva taky jsem zatnul zuby a vjel do křižovatky, doufajíc, že nás nikdo nenabourá. Navigace nás vedla ulicemi, kde se pohybovali turisté v hustých davech, a lidé nám bezostyšně naráželi do zrcátek, přičemž křičeli různé nesrozumitelné věty. I jako „zkušený“ řidič po 19 letech za volantem jsem začínal panikařit a řekl jsem, že musíme okamžitě jet pryč.
Když jsme se dostali kousek od centra, chtěl jsem dát Neapoli druhou šanci. Ale všude kolem nás byli bezdomovci, kteří spali na matracích a okupovali každý volný kout, střídající se s odpadky. Tento obraz mě znovu rozhodil, a rozhodl jsem se, že odjedeme. Byli jsme v takovém rozpoložení, že vlastně nemáme ani moc fotek 😀
Neapol nás však stále neodradila. Kontrast mezi kulturními krásami a chudobou vytváří město s velmi silnou atmosférou, která určitě stojí za to zažít, příště s jasnějším plánem, kde zaparkovat a co navštívit.
Odpoledne jsme dorazili k Pompejím, které nás zanechaly v úžasu. Parkovali jsme téměř u hlavního vstupu za 2 € na hodinu (odkaz). Díky zataženému počasí jsme mohli celé Pompeje projít bez úmorného vedra, což ocenily i děti.
Pompeje, město pohřbené tragickým výbuchem sopky Vesuv v roce 79 n. l., je jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť na světě. Leží nedaleko Neapole a nabízí jedinečný pohled do života starověkých Římanů. Procházka ulicemi Pompejí je jako návrat v čase – zachovalé domy, chrámy, lázně i amfiteátr odhalují fascinující detaily každodenního života před dvěma tisíci lety. Symbolickou připomínkou tragédie jsou i otisky těl obyvatel, které sopka překvapila. Na pozadí města se majestátně tyčí Vesuv, tichý svědek této historické katastrofy. Pompeje vás uchvátí svou atmosférou a přenesou do světa antiky, který stále žije v těchto kamenech.
Historie této tragické události, kterou si zde můžete doslova osahat, v nás zanechala hluboký dojem. Pohled na Vesuv v pozadí byl až mrazivý. Shodli jsme se, že právě Pompeje byly největším zážitkem celé dovolené. Doporučujeme si ale pohlídat otevírací dobu – většina vil je přístupná jen do 18:00, zatímco venkovní části zůstávají otevřené do 19:00. Na cestě zpět k autu jsme splnili dětem slib a zastavili se na kolotočích.
Navečer jsme se vydali směrem k Amalfskému pobřeží a rozloučili se s Vesuvem na vyhlídce u vesnice Corbara (odkaz).
Noc jsme strávili v malém autokempu La Divina nad Amalfi (odkaz), kde nás přivítal velmi příjemný majitel s manželkou. Místo je doslova „vydlabaný“ ve svahu a nabízí místo jen asi pro 10 obytných vozů, takže je nutná rezervace. My jsme měli štěstí s naším „piccolo“ obytňákem (jak mu rádi říkali Italové) a pan majitel nám našel poslední místečko.
Majitelé jsou velmi vstřícní – poskytnuli nám klíny pro vyrovnání auta. Ukázali přístup k vodě, sprchám a místu na grilování. Všechno bylo takové „jednoduché“, ale velmi čisté a rodinné. Únava z celého dne nás přemohla a usnuli jsme brzy po západu slunce s výhledem do údolí. La Divina nám díky majitelům zůstane v paměti jako jedno z nejpříjemnějších míst na naší cestě.
Nezapomenu jak nás následující den ráno nás probudilo zvonění zvonků stáda oveček.
Po snídani jsme vyrazili směrem k Amalfi, s krátkou zastávkou v kouzelném městečku Ravello.
Výhledy na okolní kopce, vesnice a moře nás doslova uchvátily – pohled do údolí byl nezapomenutelný a těžko jsme se od něj odtrhávali.
Plní nadšení jsme sjeli do Amalfi, které je známé svou černou písečnou pláží. Děti měly jasno – chtěly jen koupání v moři! Parkování v Amalfi nás ale trochu zaskočilo. Není moc kde zaparkovat. Za 6 eur na hodinu a příplatek 2 eura za první dvě hodiny, jsme zaparkovali na tomto místě: (Google Maps). Možnosti byly opravdu omezené. A tak jsem obětovali 22 € za necelé 3 hodiny. Doporučujeme přijet před 9. hodinou ráno, néli ještě dříve, protože už kolem 10:00 bylo město přeplněné turisty a zaparkovat poté je skoro nemožné. Pláž v Amalfi (ZDE) je malá a poměrně strmá. Po pár metrech již nedosáhnete. Je zdarma. Je tu plážová studená sprcha – není zde převlékárna zdarma. Platí se za slunečníky či lehátka – poté se můžete i osprchovat v kabince či využít převlékárnu. S obsazeností to je jako s parkováním. V poledne byla plážička plná k prasknutí. Strávili jsme zde přes 2 hodiny, vykoupali se, prošli se po pobřeží a přístavu a rychle dál – nebo jsme si to aspoň mysleli že to bude rychle!
Následovala cesta podél Amalfského pobřeží směrem k Salernu, což byl zážitek sám o sobě. Úchvatné výhledy na moře střídala adrenalinová setkání s autobusy a náklaďáky na úzkých silnicích. Po tomhle dobrodružství jsme už chtěli klid a pohodu.
Googlení nás zavedlo na pláž u Paestumu, kde jsme objevili klidné místo na konci cesty: (Google Maps). Pláž byla téměř prázdná – mezi placenými lehátky jsme našli volnou zónu jen pro nás. Voda byla čistá a místo nás natolik okouzlilo, že jsme tu zůstali do i následující den. Pohodový bar hned u pláže nám poskytl vše potřebné k občerstvení, a tak jsme si užívali pohodu a klid.
V Paestumu se nachází také fascinující archeologické naleziště: Archaeological Park of Paestum, které určitě stojí za návštěvu! Bohužel jsme ho tentokrát museli vynechat, což nás hodně mrzí! – děti už byly otrávené a toužily po vodě a odpočinku.
Archaeological Park of Paestum je jedním z nejvýznamnějších antických nalezišť v Itálii. Nachází se zde tři dobře zachovalé řecké chrámy – Hera, Poseidon a Ceres, které patří mezi nejstarší a nejlépe dochované stavby svého druhu na světě. Park nabízí fascinující pohled do 2000 let staré historie Magna Graecia, kdy oblast obývali řečtí osadníci. Kromě chrámů zde najdete také pozůstatky městských hradeb, římského fóra a amfiteátru. Pro milovníky historie je návštěva tohoto místa nezapomenutelným zážitkem, který dokonale přibližuje život v antických dobách.
Jediné, co nás nutí k přesunu, je nedostatek vody! Potřebujeme doplnit zásoby. Neustálé přechody z pláže do auta a večerní rychlé osprchování od soli nám spotřebovávají veškerou vodu. Hledáme tedy místo, kde bychom ji mohli doplnit. Kromě kempů v okolí tu není nic jiného, takže využíváme pár kilometrů vzdálený autokemp (84047) Park4Night- Eucalyptus camper stop area
Upřímně, žádná hitparáda za 25 eur na noc. Pitná voda – ale smradlavá. Rakušané, co parkovali vedle nás, ji nepili, radši si jezdí pro vodu na benzinku. My jsme to riskli, a nakonec jsme se nepokadili, takže opravdu pitná byla.
Sprchy s teplou vodou za 1€, ale na opravdu rychlé osprchování. To znamená, že za 2 eura zvládnete osprchovat dítě, když jdete společně, včetně hlavy, ale sebe už musíte doladit studenou vodou 😀 Ale i tak jsme rádi, že to tu máme. Každé stanoviště má svou vodu a umyvadlo s odkapávačem. K dispozici je i elektřina. Jsme asi 20 m od pláže. Lehátka a sprchy na pláži jsou také super.
Nicméně, voda je plná řas, klacíků a kdoví čeho. Pláž je zanesená odpadem, a to ještě před sezonou. Je znát, že místo je frekventované. Děti z toho nebyly příliš nadšené. A ti komáři!
I přes drobné nepříjemnosti jsme si ale užili západ slunce na pláži poblíž našeho útulného domečku na kolech.
Jsme jen jednu nádrž (ano, jednu nádrž! :D) od Tropee, jak tomu říkáme, poté co jsme zjistili, že náš transit má spotřebu přibližně 11–15 litrů nafty na 100 km. Nejen to – cesta na jih by zabrala 5 hodin jen jedním směrem. Stojíme před rozhodnutím: obětovat další nádrž paliva, projet se tam a strávit na místě jen pár hodin, možná jednu noc?
Jsme totiž domluveni s přáteli na společné dny na severu Itálie, konkrétně v Lignano Sabbiadoro. Trochu teď litujeme, že jsme se na „rande na severu“ domluvili. I když své přátele máme moc rádi, nechce se nám opouštět jih. Nikolka se ale těší na svou kamarádku, a nám také chybí společnost přátel.
Je rozhodnuto… necháme návštěvu Tropee na jindy, chceme si jih itálie užít naplno. Po obědě tedy doplňujeme vodu a vyrážíme směrem na sever. Naším cílem je zvládnout co nejdelší přesun, abychom ty šílené kilometry měli co nejdříve za sebou.
„Na dlouhých přesunech už to nezvládám. Dohání mě únava. Mám štěstí, že Monča je skvělá řidička, a když už to opravdu nezvládám, v pohodě zastane roli druhého řidiče.“
S občasnými zastávkami dorážíme podvečer do Lugnano in Teverina, po téměř 400 km. Parkujeme zdarma na skvělém místě, které jsme našli díky Park4night – Lugnano in Teverina.
Jednoznačně jeden z TOP parkingů! Hned vedle je park pro děti s šotolinovým hřištěm. V parku je malý bar, kde si i v podvečer můžeme dát studené pivo a něco na zub. S nadšením necháváme dýško, a obsluha nás mile překvapí – zdarma nám přinese přátelský obložený talíř.
Další skvělý podvečer na naší cestě, kdy si uvědomujeme, že ke spokojenosti nám vlastně stačí tak málo.
Čeká nás tropický den. Hlásí 37 stupňů ve stínu. Vyrážíme na prohlídku města. Lugnano in Teverina je nádherné, kamenité město na kopci. Hledáme kavárnu na snídani. Přímo v centru je Pantarei Caffè (Google Maps). Jsme nadšení. Cappuccino je skvělé, zmrzlina vynikající, ale ty cornetti! Čerstvé, křupavé, rozpadající se… především pistáciové. Snídáme vydatně – dvě cappuccina, čtyři cornetti a dvě zmrzliny. A cena? Pouhých 11 euro!
Pokračujeme v prohlídce města. Jeho atmosféra je nádherná. Tento typ měst nás prostě nikdy neomrzí. Stoupající teplota nás však žene pryč a těšíme se na klimatizaci v autě.
Lugnano in Teverina je malebné historické město v regionu Umbrie, nacházející se na kopci s nádherným výhledem na okolní krajinu. Je známé svými úzkými kamennými uličkami, středověkými budovami a přátelskou atmosférou. Město má bohatou historii, která sahá až do římské doby, a můžete zde obdivovat zachovalé historické památky, jako je kostel Santa Maria della Neve nebo starobylý hrad. Lugnano in Teverina je ideálním místem pro ty, kteří hledají klid a krásu italského venkova, a jeho pohádková atmosféra vás určitě uchvátí.
Další zastavení bude v Trevisu. Plánujeme zde pouze přespání a pokračování směrem do Lignano Sabbiadoro. Navečer přijíždíme do Trevisa. Parkujeme zdarma na místě Treviso – 7 Via Castello d’Amore.
Tato noc je zatím ta nejhorší. V 22:00 je venku stále 35 stupňů, dusno a spousta komárů. V parku je fontána pro děti, ale hřiště vypadá dost zastarale. Je vidět, že se o něj dlouho nikdo nestaral. Našim dětem to však stačí. Hřiště je oplocené, ale schází se tu i omladina na kouření a pití. To je ale typické pro větší města. Poprvé za celou dobu jsme viděli tolik lidí kolem. Parkoviště je poměrně plné a v okolí je také větší provoz. Mnoho karavanů sem přijíždí kvůli servisu – je to záchytný bod pro celou Evropu. Tento parkovací prostor využívají karavany, které míří z celé Evropy do Itálie. Na druhou stranu se tu cítíme bezpečně, protože kde je provoz, tam není prostor pro podivné lidi, jak tomu říkáme. 🙂
Ráno časně zvedáme kotvy a přesouváme se do Lignano Sabbiadoro za přáteli.
Lignano Sabbiadoro je jedno z nejoblíbenějších přímořských letovisek v severní Itálii, nacházející se v regionu Friuli Venezia Giulia. Město je známé svými dlouhými zlatavými plážemi, které se táhnou v délce přibližně 8 kilometrů, a čistou vodou, oceněnou modrou vlajkou za kvalitu. Nespoček krásných rezortů s bazény. Golfové hřiště, termální bazény, aguapark, lunapark… ALE…
Po příjezdu do Lignano Sabbiadoro jsme rychle zjistili, že jsme v lidmi přeplněné severní turistické destinaci, kde je jasně patrný důraz na peníze. Samozřejmě… to je pochopitelné. Hned po příjezdu jsme zastavili na obrovském parkovišti u lunaparku (v době kdy jsme tu byli, byl lunapark zavřený) , abychom uvařili něco k jídlu, než se přesuneme ke známým. Odkaz na parkoviště: Google Maps
Narazili jsme zde na starší pár Čechů, kteří sem pravidelně jezdí obytným autem a tráví zde celé léto. Byli velice milí a dali nám pro děti čerstvé pomeranče, pak se s námi šli spřátelit a popovídat. Měli také mnohaleté zkušenosti s tímto městem a upozornili nás na místní pravidla.
Na parkovištích nesmíte vytahovat židličky ani ohřívat/vařit jídlo. Vlastně nic, co jen vzdáleně připomíná něco jiného než parkování. Pokud máte jen vysunuté schůdky nebo otevřená okna (výklopná, neplatí pro stahovací dolů nebo do boku), už je to považováno za kempování, které je mimo vyhrazené kempy zakázáno. Toto obecně platí všude v celé Itálii, ale pokud nejste extra nápadní a neděláte nepořádek, obecně se to toleruje. Italové mají rádi piknikování. Ale zde ne! Hlídá si to zdejší policie, a to velmi důkladně.
Ačkoliv na obrovském parkovišti stála jen tři auta, atmosféra byla úplně jiná, než na jihu Itálie. Tam jsme zažívali vstřícnost a pohodu, zatímco tady nás pohledy lidí z kolem projíždějících drahých aut spíše zneklidňovaly. Rychle jsme dokončili jídlo, děti se najedly, a přesunuli jsme se za známými, kde jsme nenápadně zaparkovali mezi ostatní auta.
Zbytek našeho výletu probíhal téměř jako pobyt v resortu, s tou výjimkou, že jsme každý večer zalézali na parkoviště do svého auta. Sprchy jsme řešili na pláži – studené byly zdarma, teplé za jedno euro.
Denní program byl jednoduchý: jídlo, koupání, jídlo, koupání, zmrzlina, jídlo, opalování, a tak pořád dokola. Když už nás to omrzelo, šli jsme na procházku, a pak zase koupání, jídlo a zmrzlina. 😀
Neříkám, že to nebylo příjemné. Odpočinuli jsme si, popovídali s přáteli a děti si to tu opravdu užily. Ale my jsme zjistili, že tohle není úplně pro nás. Být tolik dní na jednom místě nám přišlo náročnější než 14 dní přesunů v autě.
Po cestě z pláže jsem zakopl a roztrhl si sandál. Doskákal jsem téměř po jedné noze k autu, a tam jsem zjistil, že máme prázdné kolo. Zavolal jsem asistenční službu, kde mi sdělili, že jejich pomoc spočívá pouze ve výměně rezervy za poškozené kolo. To bylo trochu zklamání, protože jsem očekával, že přijede mobilní pneuservis a pneumatiku opraví na místě. Když jsem zjistil, že bych musel čekat minimálně hodinu, jejich pomoc jsem odmítl. Zkusil jsem opravnou sadu na pneumatiky (zelená směs s kompresorem), ale to nestačilo.
Vzal jsem tedy hever a rezervu přehodil sám. Opravu kola si budu muset stejně zařídit sám a později.
To je znamení – už nás tu „nechtějí.“ Říkáme si, že je nejvyšší čas vyrazit domů. 🙂
Vyrazili jsme zpět do České republiky někdy po páté hodině odpoledne. Plán byl zvládnout cestu v jednom kuse až domů, což se nám podařilo. Po cestě mě doháněla únava, takže jsme se s Mončou střídali za volantem. Děti většinu cesty prospaly, což nám cestu výrazně usnadnilo. Po půlnoci jsme dorazili domů do Brna.
Naše cesta do Itálie, dlouhá přibližně 3900 km byla rozhodně zážitkem, na který jen tak nezapomeneme. Celkově jsme si užili každou chvíli.
Navštívili jsme pro nás úchvatná místa, ochutnali italskou kuchyni, užívali si moře a prozkoumávali nejen turisty hojně navštěvované oblasti, ale i méně známé kouty. S každým dnem jsme se více spřátelili s životem na cestách, ať už šlo o spontánní setkání s místními nebo nové zážitky na parkovištích. Zjistili jsme, že někdy je to nejjednodušší řešení – prostě zastavit a nechat se unášet tím, co přinese každý nový den.
Pokud se rozhodnete vydat na podobnou cestu, užívejte každou chvíli, protože to je právě to, co dělá cestování tak výjimečným. Ať už se rozhodnete pro velká města, malá městečka nebo tichá parkoviště, Itálie je zemí, která nikdy nezklame.
Přemýšleli jsme, co bychom na naší cestě příště udělali jinak. Vlastně téměř nic. Jediná věc, na které jsme se shodli, je, že příště si opravdu sedneme v průběhu roku a připravíme si seznam věcí, které chceme vidět. Projdeme různé weby a naplánujeme si, co stojí za to navštívit v dané lokalitě.
Často jsme totiž na cestě zbytečně ztráceli čas otázkami typu: “Co budeme dnes dělat?” nebo “Co je tu v okolí k vidění?” A dost často se nám nechtělo číst informace nebo něco hledat narychlo. Dnes mám na Google Maps složku “oblíbené,” kam si průběžně ukládám místa, která mě zaujala během roku. Před samotnou cestou si pak vytvoříme itinerář s tipy na parkování, přespání a další užitečné informace.
Největší položkou byl samozřejmě nákup auta a vše s tím spojené. Ale není úplně fér počítat to do ceny dovolené, protože auto můžete využívat během celého roku na výlety a v následujících letech. Celkové náklady spojené s autem najdete zde.
Největší položkou na našem seznamu bylo palivo. V Itálii jsme v průměru tankovali za 1,656 € za litr nafty, což je přibližně 42 Kč za litr. Když vezmeme v úvahu, že náš Transit s „rakví“ na střeše při dálniční rychlosti 130–140 km/h spotřeboval až 11-15 litrů nafty na 100 km, je to opravdu hodně.
Dálnicím jsme se snažili vyhnout, ale při dlouhých přesunech bylo nutné je využít kvůli zkrácení času na cestě. Jen naše rychlá cesta z jihu zpět na sever, za známými a poté domů, byla 1000 km po dálnici. Italové mají jedny z nejdražších dálnic vůbec. Cena za jeden dálniční kilometr je přibližně 2,50 Kč, v závislosti na kurzu eura.
Kempy a speciální parkovací místa pro obytná auta: 1260 Kč/50 EUR
Tady to jsou jednoduché počty. Pouze dvakrát jsme využili placené kempy. 🙂
Celkově jsme za jídlo utratili přibližně 17 000 Kč.
Tato částka je na každém z vás! Jíst se musí jak doma, tak na cestách. Po většinu času jsme si připravovali něco rychlého v autě, ale každý den jsme navštívili restauraci, kavárnu nebo gelaterii. Najíst se můžete za pár euro, pokud si uvaříte, nebo si dát pizzu na vesnici za 10-12 €, případně v turistické destinaci za 15-18 €. Nejvíce jsme zaplatili za oběd – 120 € za 6 jídel.
Celková cena za naši 21denní dovolenou v Itálii se nakonec vyšplhala na cca 44 270 Kč. To mi přijde jako velmi pěkná suma pro čtyřčlennou rodinu, když vezmeme v úvahu nezapomenutelné zážitky, svobodu cestování a možnost objevovat Itálii podle vlastního tempa. Rozhodně to stálo za to!
Pokud se chystáte do Neapole nebo na Amalfské pobřeží, rozhodně nesmíte minout slavné Pompeje (Světové dědictví Unesco). A proč? To všechno a pár rad navíc se dozvíte v celým článku 🙂 Proč jsou Pompeje tak známé? Jsou známé především kvůli tragické události, kdy byly roku 79 n.l. zasypány sopečným prachem a kameny po výbuchu sopky Vesuv. Erupce trvala tři dny
Když do našeho auta narazila řidička v podnapilém stavu, ještě jsme netušili, že to bude začátek několikatýdenního boje s pojišťovnou. Původně směšná nabídka, pak odvolání, vyjednávání, emoce… a nakonec rozhodnutí, které sice vypadá jako vítězství, ale pořád zanechává pachuť nespravedlnosti. Pokud vás zajímá, jak se bránit v případě totální škody, čtěte dál. Ne vždy jde všechno podle plánu Léto v
Lugnano in Teverina je malebné historické město v regionu Umbrie, nacházející se na kopci s nádherným výhledem na údolí Tibery. Toto středověké městečko je známé svými úzkými kamennými uličkami, historickými budovami a přátelskou atmosférou. Má bohatou historii sahající až do římské doby. https://italienasbavi.cz/wp-content/uploads/2025/03/Lugnano-in-taverina.mp4 Pokud hledáte klidné místo s autentickou italskou atmosférou a výborným jídlem, Lugnano in Teverina by rozhodně nemělo
