Existují místa, která vidíte na fotkách a říkáte si, že to je příliš dokonalé na to, aby to byla realita. A pak uvidíte na internetu Civita di Bagnoregio – městečko posazené na vrcholu úzké skalní věže, které jako by vzdorovalo samotnému času. A říkáte si jako my, to musíme vidět! Když se k němu blížíte, pochopíte, proč se mu říká „umírající město“. Eroze půdy tu neúprosně ukrajuje metr po metru, a je jen otázkou času, kdy se skála zřítí. Možná právě proto má Civita tak silnou atmosféru – je krásná, křehká a dojemná zároveň.
A hlavně: dokud stojí, musíte ji vidět.
Italský olivový olej INTINI z Apulie není jen „další olej“. Je to superfood s extrémně vysokým obsahem polyfenolů, mimořádně nízkou aciditou od 0,16 % a chutí, která sbírá ocenění po celém světě.
Je to něco, co ti žádný supermarket nikdy nenabídne.
Italský olivový olej INTINI z Apulie není jen „další olej“. Je to superfood s extrémně vysokým obsahem polyfenolů, mimořádně nízkou aciditou od 0,16 % a chutí, která sbírá ocenění po celém světě.
Je to něco, co ti žádný supermarket nikdy nenabídne.
Ráno přijíždíme na velké parkoviště Piazza Alberto Ricci, které má velkou výhodu pokud jedete osobákem: máte to blízko a hned vedle je známá vyhlídka na město odkud pocházejí všechny ty ikonické fotografie. Poblíž jsou toalety, kavárna, suvenýry.
🅿️ Piazza Alberto Ricci
📍 Souřadnice: 42.625715, 12.104472
Parkovné zde stojí: 2 € / hodina.
Ale ještě než se stihneme rozkoukat, už jdou k nám policisté.
Kontrola dokladů. Vysvětlení, že jsem údajně vjel s dodávkou do historického centra. Snažím se vysvětlit, že máme v techničáku M1 – osobní vozidlo, ale moc to nepomáhá. Po krátké debatě přichází pokuta: 29 €.
Prý mám štěstí, že nejsem Ital – jinak by to bylo údajně „mnohem horší“. Upřímně, tehdy mi to moc nedocházelo, ale později jsem pochopil, proč: vjel jsem do zákazu vozidel nad 2,5 t. A i když má náš Transit pohotovostní hmotnost kolem 2,4 t, v techničáku je uvedeno maximální zatížení 3500 kg – a právě tato hodnota rozhoduje. (Ano měl bych si zopakovat některé věci z autoškoly 🙂 )
Naštěstí nás nechali bez dalších problémů. Řekli nám ať si zaplatíme jsme parkovné…a už nás řešit nebudou a můžeme zde zůstat. Tedy, ehm, já později zjistil, že jsem omylem přes EasyPark zaplatil parkování pro svého Fokuse místo Transita. 😅
Od roku 2013 se na mostě vedoucím do Civita di Bagnoregio vybírá vstupné kolem 5 € na osobu. Cena se může lehce lišit podle sezóny, víkendů nebo svátků, ale orientačně počítejte právě s touto částkou.
Vstupné se platí v pokladně u začátku mostu a umožňuje přístup jak po mostě, tak do samotného města.
Pro pohodovou a klidnou návštěvu Civita di Bagnoregio stačí:
2–3 hodiny na průchod městem, vyhlídky a focení,
nebo celý půlden, pokud si chcete dát oběd, kávu nebo si užít atmosféru na náměstí.
Civita není velká, ale je to místo, kde se vyplatí zpomalit a opravdu si užít každý detail — od výhledů po malebné uličky.
My, co cestujeme ve velkých autech, prostě občas narazíme na omezení. A je to pochopitelné – historická městečka jsou malá, úzká a naše pojízdné domečky jsou nejen dlouhé, ale hlavně těžké. Takže se nedostaneme všude, kam osobáky ano.
Naštěstí ale v Bagnoregiu na dodávky a obytná auta myslí.
Jakmile přijedete do městečka Bagnoregio, hledejte tato záchytná parkoviště:
📍 Souřadnice: 42.627253, 12.093393
📍 Souřadnice: 42.629759, 12.092641
Jestli máte rádi výšky, budete nadšení. Pokud je nemáte – budete mít zážitek jako já.
K městu totiž vede jen jeden jediný most, dlouhý a úzký, natažený vysoko nad kaňonem. Když po něm jdete, máte pocit, že se vznášíte nad krajinou. Pod vámi hluboké údolí, před vámi staré kamenné domy.
Ten kontrast je neuvěřitelný: moderní most – středověké město – okolní příroda.
A právě tady začíná ta pravá magie Civita di Bagnoregio. Tkže nadechnou se koukat před sebe a jde se přes most 🙂
Krátce a jednoduše: Město stojí na měkké sopečné půdě, která se neustále drolí.
Okolní kaňony se rok od roku rozšiřují a skála se neustále zmenšuje.
Civita kdysi bývala běžnou součástí oblasti. Po velkém zemětřesení v roce 1695 ale přišla o důležité cesty a postupně se izolovala. Dnes se do ní dostanete jen po pěším mostě – a právě to z ní dělá tak unikátní místo.
Dnes tu žije jen pár stálých obyvatel. Město „drží při životě“ hlavně turisté.
Vyhlídka u parkoviště Piazza Alberto Ricci je jedna z nejznámějších.
Fotky odsud vypadají, jako by Civita levitovala.
Most je sám o sobě zážitkem. Pokud nefandíte výškám, půjde o jeden z nejsilnějších momentů celé návštěvy.
Vstupní brána, staré domy, květiny v okenních truhlících, malé náměstí, kde sedíte a jen pozorujete okolní klid. Civita není velká – a právě to je její kouzlo.
V malých restauracích a vinotékách/kavárnách se dá najít poctivá lokální kuchyně. Nebo si dejte alespoň kávu a vychutnejte si tu atmosféru malého městečka.
Když se podíváte za Civita di Bagnoregio, uvidíte divoké, strmé a zubaté hřbety půdy, které vypadají jako z jiného světa. Tyhle dramatické útvary se nazývají calanchi – a právě ony dodávají okolí Civity tak unikátní tvář.
Calanchi vznikají erozí měkké sopečné a jílovité půdy. Déšť, vítr a přirozené sesuvy způsobují, že se krajina neustále drolí a propadá, až vytváří tyto hluboké rýhy a ostré hliněné hřebeny. Je to proces, který nikdy nekončí – což je přesně důvod, proč se městu říká „umírající“.
Právě tahle okolní krajina dělá z Civity něco víc než jen malebné středověké městečko. Calanchi podtrhují její křehkost, příběh a atmosféru – a když stojíte na vyhlídce, máte pocit, že před vámi leží jiný svět.
Ano – ale s jednou poznámkou.
Je to krásné místo, jedno z nejfotogeničtějších v Itálii. Ale také dost turistické. Pokud hledáte klid, najdou se v Itálii i méně známé vesničky, kde budete úplně sami.
Ale Civita má něco navíc – její příběh, její křehkost, její atmosféra.
A ten moment, kdy se blížíte po mostě k městu vytesanému do skály… na ten se nezapomíná.
Pokud pojedete do nebo z Civity po silnici Strada Provinciale 131, zastavte se kousek od vesnice Vetriolo. Je tam perfektní místo na krátkou pauzu, piknik i vyřádění dětí.
📍 Souřadnice: 42.608727, 12.109825
My jsme si tu připravili oběd, já jsem si udělal pár záběrů dronem směrem na Civitu a děti se mezitím skvěle vyblbly. Klid, krásná příroda a žádný stres – přesně ten typ zastávky, která vám zpříjemní celý den.
Ano, stojí na měkké půdě, která se kvůli erozi neustále sesouvá. Město je stabilizované jen díky moderním technologiím.
V průměru 5 € za osobu. Ceny se mohou měnit dle sezóny.
Parkoviště Piazza Alberto Ricci je nejblíže k vyhlídce i mostu.
Asi 10–15 minut podle tempa a vyfocených fotek 🙂
Dá se to zvládnout. Já jsem na výšky taky nic moc – ale zážitek stojí za to.
Ano, je různě jsme viděli reklamu na domech, ale asi doporučuji rezervovat dopředu. Je jich málo.
Přibližně 2–3 hodiny, pokud se nechcete zdržovat v restauraci.
Nejblíže k vyhlídce i k mostu je Piazza Alberto Ricci.
📌 Cena: cca 2 € / hod
📌 Výhoda: pár kroků od hlavní vyhlídky
📌 Pozor: sledujte dopravní značky, ať nejedete do zákazu (hlavně těžší auta nad 2,5 t).
Velká auta mají v Bagnoregiu vyhrazená záchytná parkoviště, protože centrum je úzké a pro těžší vozidla omezené. Doporučuji tato dvě:
Obě parkoviště jsou vhodná pro dodávky i obytné vozy a jsou dobře značená. K mostu to je rozumná pěší vzdálenost cca 1,5 km.
Když se řekne Gladiátor, většina lidí si vybaví Russella Crowea, ikonickou hudbu Hanse Zimmera a scénu, kdy Maximus klade ruku na obilné klasy a vrací se domů. Ta chvíle je tak silná, že se vryla do historie filmu. A dobrá zpráva je — tohle místo existuje doopravdy. A ještě lepší? Najdete ho v srdci Toskánska, poblíž města Pienza. Pokud milujete
Tohle je místo, o kterém (zatím) vědí jen místní a pár zvídavých duší. My sami jsme ho neměli v plánu — byl to tip od strýce, kam bychom mohli zajet přespat před návštěvou Matery. A tak jsme vyrazili nahoru na nenápadný kopec Timmari, kde stojí starý kostelík San Salvatore. Výhledy? Jedním slovem dechberoucí. Místo, které si budete pamatovat celý život
Návrat do Vieste po 20 letech Byla jsem ve Vieste před dvaceti lety, v roce 2005, a měla jsem ho stále v paměti. Bílé město na skále. Úzké kamenné uličky. Krásné výhledy, pláže. Tehdy mě to tak okouzlilo, že jsem na něj myslela dodnes a toužila se tam vrátit i s rodinou – znovu se procházet po starém městě, nasávat
