👉 Tento článek patří do průvodce [Co vidět v Itálii]
Malá horská vesnice na 1000 metrech nad mořem v Národním parku Pollino. Murály na zdech, místní bez angličtiny a klid, jaký v Itálii už skoro nenajdete. Tady je naše zkušenost + praktické tipy, jak se tam dostat a proč sem jet.
„Když jsme dorazili večer do Alessandria del Carretto, cítili jsme, že jsme našli místo, kde čas plyne jinak. Žádní turisté, jen klid hor a místní, kteří nás s nadšením přivítali.“
Upřímně? Neplánovali jsme to. Vraceli jsme se z Tropey a hledali místo na přespání cestou k Mateře. Google nás navedl na Alessandria del Carretto.
Google nás vedl tou „nejkratší“ trasou z pobřeží od Trebisacce. Necelá hodinka klikatých, místy polorozpadlých horských silnic. Občas krávy v cestě, štěkající pastevečtí psi, místní, co na nás koukali s otevřenou pusou, a nakonec i jeden býk (nebo rohatá kráva?), co se nám skoro postavil do cesty. V tu chvíli by se v nás nikdo krve nedořezal… Do toho pásky na silnici, kde se kus cesty prostě zřítil, a zákaz vjezdu nad 3t ve vesnici Albidona. Sranda. 😅
Když jsme dorazili, nechápal jsem, jak se sem vůbec dostávají obytná auta. Ale ano – opravdu je tu Area Camper!
Na okraji vesnice je krásné místo pro obytná auta – Area Camper s:
Cena: Zdarma (!!!)
Parkování pro klasická auta: Ve vesnici najdete několik i menších parkovacích ploch. Není to nijak zpoplatněné, ale kapacita je hodně omezená, zejména během festivalů.
Naše děti nejvíc času strávily kousek dál v arboretu na retro hřišti s houpačkou a kolotočem. Místo na nás dýchlo naprostým klidem – bez turistů, jen místní a ticho.
Hlavní atrakce není žádný konkrétní monument, ale procházka samotným centrem. Od roku 2021 je Alessandria del Carretto součástí „Malovaných vesnic Itálie“ a má přes 40 murálů, které vznikly během letních festivalů Radicazioni.
Dlážděné uličky, domy s obnaženou kamennou fasádou, nekonečné výhledy a murály na každém rohu. My jsme si část prošli večer po příjezdu z Tropey, za doprovodu pobíhajících psíků. Shodli jsme se, že to tu má kouzlo, a rozhodli se zůstat ještě ráno.
velkoplošná nástěnná malba vytvořená přímo na fasádě budovy nebo jiném pevném povrchu. Slouží k umělecké výzdobě veřejného prostoru a oživení městského prostředí.
Botanická zahrada (arboretum – pro mě nové slovíčko) je v horní části vesnice a najdete v ní pestrou škálu léčivých bylin typických pro Pollino. Hned za parkovištěm Area Camper se nachází několik cestiček, které vás zavedou až nahoru, kde na vás čeká starý polorozpadlý přístřešek – škoda, ale i tak je to fajn krátká procházka.
Jen pár kilometrů odsud se zvedá vrchol Monte Sparviere, který patří k nejvýraznějším místům pohoří Pollino. Pokud máte čas a chuť vyrazit mimo vesnici, čekají vás tady krásné horské scenérie a úplně jiná tvář jižní Itálie.
Alessandria del Carretto je ideální základna pro zkoumání největšího národního parku v Itálii. Najdete tu nespočet turistických tras.
Ve vesnici je pizzerie a malý obchod s barem, kde si dáte kávu a koupíte základní potraviny. Nám tam připravili i svačinu – prosciutto cotto v pečivu.
Pizzerie se večer mění v místní společenské centrum, kde se scházejí lidé na skleničku a povídají si. Jen s angličtinou tady nepochodíte.
Chtěli jsme pizzu večer i na oběd, ale nám se to nepodařilo – kuchař zřejmě nikde 🙂 Zrovna tam nebyl 🙂 Předchozí večer ji však ochutnali naši sousedi v dodávce – shodou okolností Češi – a moc si ji chválili. Tak třeba příště… ale milí pán nám nabídnul alepoň těstoviny a zmrzlinu.
Pokud byste v okolí hledali příjemné a klidné ubytování, narazili jsme na Sant’Elia B&B. Útulný bed & breakfast přímo ve vesnici, ideální jako základna pro objevování pohoří Pollino a okolní přírody. Přesně ten typ místa, kde se večer vrátíte do klidu a ráno vyrazíte zase dál.
Jaro (duben–červen): Nejlepší období. Příroda je v plném květu, teploty příjemné a 3. května se koná slavný Festival Pita.
Léto (červenec–srpen): Teplo, ale vzhledem k nadmorské výšce příjemnější než na pobřeží. V létě probíhají festivaly Radicazioni s pouličním uměním.
Karneval (únor/březen): Pokud chcete zažít unikátní Historický karneval s maskami Połëcënellë.
Zima: Velmi chladno! Připravte se na nízké teploty.
Alessandria del Carretto leží v provincii Cosenza v Kalábrii:
DŮLEŽITÉ: Volte cestu od Oriolo přes Farneta– široká, pohodlná silnice. Tudy sem jezdí i autobusy. My jeli z Trebisacce, tou na přímo – 43 minut 28,3km a byla to docela divočina. 😄
V roce 1633 ji refundoval kníže Alessandro Pignone del Carretto (původně se místo jmenovalo Torricella). Alessandria del Carretto je jediná vesnice v celé Itálii, která nese křestní jméno i příjmení svého zakladatele.
S nadmořskou výškou 1000 metrů je nejvýše položenou vesnicí v celém Národním parku Pollino.
Jeden z nejstarších obřadů znovuzrození přírody ve Středomoří. Místní společně vyrazí do lesů Pollina, pokácejí 20metrový jedle (zvanou „pitë“) a slavnostně ji přenesou do vesnice. Celý rituál doprovázejí dudy, harmonika a lidové písně. Festival zachytil i režisér Vittorio De Seta ve svém slavném dokumentu I Dimenticati (1959).
Patří k nejoriginálnějším karnevalům v celé jižní Itálii. Hlavními aktéry jsou masky „Połëcënellë“ (Krásný a Ošklivý Pulcinella), které zinscenují starodávný řecký rituál – boj mezi řádem a chaosem, smrtí a znovuzrozením.
Zjistili jsme, že se zde natáčely i filmy
NENÍ pro: Ty, kdo hledají luxusní hotely, rušný noční život nebo pláže
Alessandria del Carretto není destinace, kterou si „odškrtnete“. Je to místo, kam se vrátíte. Místo, které vás naučí vnímat Itálii jinak – pomaleji, autentičtěji.
Pokud hledáte pravou Itálii, tu bez příkras a turistického lesku, zamiřte sem. A až budete stát na náměstí, obklopeni kamennými domy a výhledy na nekonečné hory, pochopíte, proč jsme se do téhle vesnice zamilovali.
Alessandria del Carretto je malá horská vesnice v provincii Cosenza v Kalábrii, v Národním parku Pollino. Leží na nadmořské výšce 1000 metrů a je nejvýše položenou vesnicí v celém parku.
Nejlepší je jet autem z Castroregio, kde je široká pohodlná silnice. Pokud jedete z Trebisacce (jako my), připravte se na hodinu klikatých horských silnic. Z Materu to trvá asi 2 hodiny, z Neapole 3 hodiny..
Na okraji vesnice je Area Camper s výhledem do údolí, pitnou vodou, elektřinou a piknikovou zónou – a to vše zdarma! Pro běžná auta jsou ve vesnici menší parkovací plochy, také zdarma.
Hlavní atrakce jsou murály (přes 40 po celé vesnici), historické centrum s dlážděnými uličkami, kostel Sant’Alessandro Papa Martire, botanická zahrada Difisella a výhledy do okolních hor. Nejlepší je prostě si projít vesnici a vychutnat si klidnou atmosféru.
Nejlepší období je jaro (duben–červen), kdy kvete příroda a 3. května se koná Festival Pita. V létě (červenec–srpen) probíhají festivaly s pouličním uměním. V zimě je chladno, ale pro milovníky zimní samoty ideální.
Ano! U Area Camper je retro hřiště, které naše děti milovali. Vesnice je klidná, bezpečná a ideální pro rodiny, které chtějí zpomalit. Jen počítejte s tím, že tu není žádná „zábava“ ve stylu aquaparků – je to o přírodě a klidu.
Ve vesnici je pizzerie a malý obchod s barem. Pizzerie se večer mění v místní společenské centrum. S angličtinou tu moc nepochodíte, ale místní jsou milí a nějak se domluvíte.
Festival Pita (3. května) je jeden z nejstarších obřadů znovuzrození přírody ve Středomoří. Místní pokácejí v lese 20metrový jedle a slavnostně ji přenesou do vesnice za doprovodu dud, harmoniky a lidových písní. Festival zachytil i režisér Vittorio De Seta v dokumentu I Dimenticati (1959).
Ne! To je právě to kouzlo. Vesnice je autentická, bez davů turistů. Potkáte hlavně místní a pár zvídavých cestovatelů jako vy.
My tam byli večer + ráno a bylo to tak akorát na procházku vesnicí. Pokud chcete túrovat po Pollinu nebo se jen relaxovat, klidně 2-3 dny. Je to ideální základna pro objevování národního parku.
Existuje jedna fotka, kterou zná skoro každý, kdo někdy hledal dovolenou v Itálii: bílý kostelík na skalnatém ostrůvku, pod ním pláž s pískem a moře v odstínu, který vypadá jako z Photoshopu. To je Santa Maria dell’Isola v Tropei — a je to reálné místo, ne renderovaná pohlednice. Kalábrie je špička italské boty a zároveň jeden z nejméně okoukaných koutů
National Geographic to napsal přesně: kdyby Amalfské pobřeží bylo téměř neznámé — přesně takový je půvab Maratei. Hory se tu noří přímo do Tyrhénského moře, vytváří dramatické útesy a zátoky, a nad vším z vrcholu Monte San Biagio shlíží obří bílá socha Krista — vizuálně nápadně podobná té brazilské, jen bez davů. Basilicata má celkem jen 30 kilometrů pobřeží, ale
Existuje fotografie, která obletěla celý internet: bílá pláž, průzračná tyrkysová voda bez jediné vlny a v pozadí jen obzor. Říká se jí „Maledivy Salenta“ a je to reálné místo — pláž Pescoluse na samém jihu Apulie, kde písek je bílý jako mouka a voda průzračná do hloubky deseti metrů. Kdosi to jednou nafotil za správného světla a od té doby
